Bydlení na samotě. Romantika v souboji s realitou.

Profilový obrázek
Napsal/a Pravý Domácí
Jako malá jsem často utíkala ze sídliště do blízkých hájků. Jako dospívající jsem na víkend balila spacák a vyrážela do moravských lesů. A jako dospělá jsem si nacházela k bydlení domek v horské vesnici nebo na samotě u lesa.
Posledních třináct let žiji se svým mužem a dětmi na samotě na Žítkové v Bílých Karpatech. Nabídka napsat příběh o našem bydlení v přírodě mě zastihla ve chvíli, kdy jsme vyráželi obhlédnout domy pro případný přesun z „lůna přírody“ do „víru civilizace“.

 

 

ČLOVĚK – TVOR PŘÍRODNÍ

Na rovině těla jsme příroda sama. S okolní přírodou se odjakživa propojujeme a prolínáme při dýchání, jídle, pohybu, milování, rození a umírání. Příroda člověka živí, šatí, zahřívá a učí, ale taky mu znepříjemňuje život, zraňuje ho a zabíjí. A tak se jako lidé vůči okolní přírodě odjakživa víc nebo míň vymezujeme. Když se vymezíme moc, začínáme mít pocit, že nám něco schází…

Na bydlení v přírodě miluji posezení před domem a kochání se okolní krásou. Práce na zahradě a zásoba domácí zeleniny na zimu, oprava krovu ze dřeva staženého koněm z lesa nad domem a v zimě roztopená kamna sycená vlastnoručně nasekanými bukovými poleny, to všechno nás přes všechnu námahu těší i hrdě uspokojuje.

K bydlení v přírodě patří ale taky blátivé koule na botách, když u nás v Karpatech týden prší, několikatýdenní samota, když napadne metr sněhu, a led a závěje na silnicích, když vozím děti do školy. Dřív k takovým odlehlým místům patřil i hlad, když se neurodilo.

Příroda je Vesna, Živa i Morana – zrození, život a smrt.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Profilový obrázek

Pravý Domácí

Zanechat komentář