Cesta na čajové plantáže v Gruzii

Cesta Petra Siče k čaji začala v Klubu cestovatelů, odkud se před 8 lety vydal na expedici „Hledání ztraceného čaje“ do Gruzie. A tam se to stalo! Petr se rozhodl čaj vozit do České republiky. Jeho výpravy do Gruzie protíná nitka po pěstitelích čaje, rodinných políčkách, kde Petra znají a on zná je. Jejich obchod funguje na vzájemné důvěře ovšem s ohledem na specifika povahy místního obyvatelstva, která si Petr při svých výpravách do jisté míry velmi užívá. Alespoň to jsem cítila z jeho barvitého povídání, po kterém jsem na nějaký opravdický čaj s příběhem dostala náramnou chuť.

 

 

Petře, proč jsi se rozhodl od Gruzínců kupovat čaj a vozit ho k nám?

Ten čaj mi prostě chutnal a pak jsem měl rád lidi, které jsem tam potkal: Ramize, Ziu, Leilu. Zkrátka vás to vtáhne, když s nimi jdete sbírat čaj a pak zase k sousední rodině. To, že si od nich část jejich produkce koupím, pro ně znamená třeba šestinu jejich rodinného rozpočtu. Usnadní jim to žití, ale není to pro mě ta hlavní motivace, že vozím čaj právě od nich. Člověk by neměl dělat věci ze soucitu.

 

Jací jsou Gruzínci?

Jsou nesmírně pohostinní. Často nemají vůbec nic, a přesto vás pohostí. Jsou srdeční, dovolí vám být součástí rodinného dění. Líbí se mi, že u nich ještě pořád funguje společenství, kdy si rodiny pomáhají vzájemně při sklizni na políčkách. Během mých výprav jsem poznal mnoho rodin. Většinu z nich úplně náhodou, když mi nevyšla původní trasa nebo se při cestě stalo něco neočekávaného. O to víc si pak těchto náhodných setkání a pak i čaje cením. Při každém pití čaje vidím před očima konkrétního člověka nebo příhodu, které se k tomu čaji pojí. Líbí se mi to.

 

Direct trade neboli přímý nákup, jak vlastně obchoduješ ty, znamená, že si kupuješ čaj přímo u farmářů. Připadá mi, že je to v dnešní době celkem trendy záležitost. Myslíš, že kdybys k pěstitelům nedorazil ty, nepřišel by někdo jiný?

Asi by je časem také někdo objevil, ale myslím, že tím, že jsem od nich kupoval část produkce, malým dílem jsem přispěl k tomu, že jsem je odvrátil od toho, aby čajovou plantáž vyklučili. Dříve byly v Gruzii v oblasti u moře téměř výhradně pole s čajem. To se ale začíná měnit, protože táhne produkce oříšků, které jsou vysázené hlavně v Turecku, které zažilo v posledních letech několik neúrod. U nás jsme si toho mohli všimnout tak, že lískové oříšky dramaticky zdražily. I Gruzie se tedy pustila do pěstování. Nahradit monokulturu další monokulturou ale nemá smysl. Daleko větší smysl má, když farmáři pěstují víc plodin. Čaj, oříšky, ovoce atd.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/01

jako součást hlavního tématu čísla Čaj

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Zuzana Čítková

Zuzana Čítková

Zanechat komentář