Chcete bydlet na zámku? Povíme vám, jaké to je.

Vlastnit zámek může někomu připadat jako čirá romantika. Řekla bych, že jen do té doby, než si tuhle skutečnost vyzkouší na vlastní kůži. Několikrát mě zaujal televizní dokument o lidech, kteří koupili zámek a jali se ho sami opravovat. Pokaždé jsem obdivovala jejich odvahu a vytrvalost, poněvadž pokud měly tyto filmy něco společné, pak to byla vidina nikdy nekončící náročné práce, nutnost oddanosti a nehasnoucího optimismu, po romantice ani památky. Často jsem si pak říkala, jestli to ti lidé opravdu vydrželi a jak se jejich životní příběhy vyvíjely dál.

 

Netuším, jak je to v jiných zemích, ale u nás v Čechách existuje od roku 1995 Asociace majitelů hradů a zámků. Měla jsem to štěstí poznat se s panem Petrem Svobodou, viceprezidentem asociace a vlastníkem zámku Úholičky (o něm se dočtete v rozhovoru na následujících stranách hlavního tématu). Jeho slovy je Asociace jakousi platformou lidí společných zájmů, kdy na jedné straně máte možnost výměny zkušeností, sdílení a referencí dobrých řemeslníků, protože při rekonstrukci historické památky potřebujete různá speciální řemesla, ale zároveň zastupuje majitele ve vztahu k orgánům státní správy, které mají co do činění s kulturním dědictvím.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/07

jako součást hlavního tématu čísla „Zámky a jejich majitelé“

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Markéta Ovsíková

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležitá komunikace, jak jsem ráda v kontaktu s dalšími lidmi. Do tohoto balíčku patří také organizování akcí. Za dobu své činnosti v PDČ už jsem měla nejednu příležitost podílet se na organizaci některé události či setkání. V těchto chvílích jsem jako ryba v divoké vodě, nabitá vidinou něco vytvořit. Když akce skončí, s radostí odplouvám do klidné samoty, kterou potřebuji stejně jako tvoření.

Tvůrcům časopisu a všem kolegům patří můj velký dík.

Dlouhé info

Zanechat komentář