Fyzioterapeutka Ludmila Plecháčová: Receptem na pozitivní stáří je bohatý život!

Profilový obrázek
Všechno je především o lidech,“ říká se. A když jde o vaše zdraví, tak to platí dvojnásob! Můžete se například ocitnout v parádním prostředí, ale pokud tam narazíte na „studené čumáky“, tak si ten luxus řádně nevychutnáte. Můžete mít k dispozici sofistikovaná zařízení a přístroje, ale pokud je obsluhují nepříjemní lidé, jejich účinek bude možná jen poloviční. Prostě – na lidech záleží!

 

 

Život vepsaný ve tváři

Hned na první pohled vás zavalí dobrou náladou a obdivuhodnou energií. „Tady máte kamínek z pláže a tohle je větvička bobkového listu. Obojí jsem přivezla z Chorvatska.“ V ruce z ničeho nic držím dva milé dárky a překvapeně koukám na úžasně opálenou starší dámu. Na tváři má kromě vkusného líčení i plno pozitivních vrásek – těch, které se vám vytvoří, když se v životě hodně usmíváte. Hned je mi jasné, že mám čest s někým, kdo tu je pro druhé. S někým, kdo si určitě zažil všelijaké osobní ztráty, ale přestál je s grácií, pozitivním myšlením a s nadhledem. S někým, kdo vás svým ojedinělým přístupem přesvědčí, že ta kyčel, koleno, rameno a bůhvíco ještě prostě brzy bolet nebude! Fyzioterapeutce Ludmile Plecháčové uvěříte, že zase budete „skákat přes kaluže“.

Následujícím skutečnostem možná uvěříte jen stěží, ale vážně jsou pravdivé! Tak za prvé – Ludmile je úctyhodných 81 let! Za druhé – denně ošetří asi 14 pacientů! Za třetí – s výjimkou mateřské dovolené pracuje stále na plný úvazek od 1. července roku 1955! Paní Plecháčová se tedy o dětské i dospělé klienty Lázní Bělohrad stará více než 60 let!

 

To není dvojnice…

Stávají se tu takové komické příhody. Maminka jednoho děcka, které se tady léčilo, byla kdysi také mojí pacientkou. A nedávno při pohledu na mě mé kolegyni prý pošeptala – Ta paní vypadá úplně jako paní Plecháčová, která se tu o mě kdysi starala. Jako by jí z oka vypadla! No a ta kolegyně jí na to řekla – To není dvojnice, to je ona! Samozřejmě tomu nemohla uvěřit.“ Vůbec se té paní nedivím!

Ludmila Plecháčová může za svou více než šedesátiletou službu v Lázních Bělohrad velmi dobře posoudit změny, které se ve fyzioterapeutické léčbě dětí a v dětech samotných odehrály. „Metody se pochopitelně vylepšují. Je jich více. Ale základ zůstává stejný. I já pořád pracuju především s tím, co jsem se naučila ve škole v Brně. Ovšem děti – ty jsou jiné. Dříve braly cvičení velmi poctivě, pracovaly na sobě. Dá se říct, že si až vážily té péče, kterou jsme jim poskytovaly. Děcka uměla odříkávat pravidla správného držení těla jako otčenáš. Výsledek naší práce byl pak dříve a lépe vidět! Dnes většina z nich bere vše jako samozřejmost. Musíme je při cvičení více hlídat. Je to prostě složitější.“

Paní Ludmila ale hned dodává: „Ale i tak jsou výborné! Milovala jsem je všechny! Opravdu jsem je milovala všechny! S některými z nich bych se dokonce ráda setkala znovu. Napadlo mě oslovit ten televizní pořad Pošta pro tebe, víte?“ směje se Ludmila při vzpomínce na možná až tisíce svých svěřenců. Nicméně pak přiznává, že po 40 letech práce s nimi vlastně docela ráda uvítala změnu. Už asi 20 let pracuje s dospělými.

 

 

 

Jdu od vás a jsem šťastná

Ty děti jsou úžasné, ale dospělí vás někdy dokážou tak pěkně ocenit. Teď zrovna mám jednu moc milou pacientku – 94 let jí je! A ta mě miluje a já mám moc ráda ji. Přišla sem v dosti špatném stavu. Měla i potíže s dýcháním. A já ráda pracuju se specifickým jógovým dýcháním, které krásně provzdušní plíce – i ty její. No a ona mi po našem setkání vždy povídá – Já jdu od vás, paní Plecháčová, a jsem šťastná… Tak toto mě ohromně těší.“ Každý oceníme zpětnou vazbu. Zvláště pro ty, kteří pracují v „pomáhacích profesích“, je taková pochvala motorem.

Ludmila Plecháčová mi vysvětluje, že hodně jejích klientů napadá na jednu nohu a z toho mají další komplikace. „Říkám jim, aby si stoupli před zrcadlo, a jdeme po jedné čáře jako modelky. Pak najednou mizí takové to kolébání. Jakmile napadáte na jednu stranu z jakéhokoli důvodu, ničíte si druhou kyčel, páteř se kroutí. Přicházejí další potíže, které se už hůře řeší. Je prostě nutné to napadání odbourat.“ A to i když léčba může trvat delší dobu!

 

Nezlobte se na svou kyčel – pohlaďte ji!

Nejdéle sloužící fyzioterapeutka Lázní Bělohrad uznává, že nová doba je rychlejší, lidé touží po rychlých řešeních. Ale podle ní nic takového neexistuje. „Je důležité věnovat léčbě čas a myslet pozitivně. Berte věci tak, jak jsou. Usmívejte se na svět! Nezlobte se na svou kyčel! Pohlaďte ji! Musíte v ni věřit!“

Paní Ludmila ví, o čem mluví. Nejen díky tomu, že je v oboru desítky let… Sama má zdravotní potíže a prošla si i psychicky velice těžkým obdobím, když jí zemřel tuze milovaný manžel. „Myslela jsem, že se zblázním,“ vzpomíná ještě teď se slzami v očích 81letá fyzioterapeutka a pětinásobná prababička v jedné osobě. Pak se ovšem otřepe a během chvilky se promění v bojovnici: „Řekla jsem si NE – to nemůžu. Jsou tu moje děti, vnoučata, pravnoučata. Když tady holka chceš bejt, dej se dohromady! Oblékni se, učeš se, běž do práce. Nefňukej!“