Indonéská plastová královna – Rambo v sukních

Plastové královstí paní Aisyah

„No, je to takový Rambo v sukních.“ Vysvětluje mi kamarád při snídani. Jsme několik tisíc kilometrů od domova, na indonéském ostrově Lombok. Sedíme v jedné z „ekologicky laděných“ kavárniček, kterých je ve městečku Kuta kupodivu více. Srkám mango juice bambusovým brčkem, jím předražené smoothie z kokosového ořechu a Marcel mi popisuje člověka, se kterým se mám za pár hodin setkat. Trochu se tomu jeho popisu v duchu směju, představit si Indonésanku – ty bývají většinou drobné – jako bojovníka Rambo mi moc nejde. Jenže Aisyah Odist, o které je řeč, není klasická Indonésanka. Brzy zjistím, že přezdívka Rambo jí padne jako ulitá…

 

Plastové království paní Aisyah

Cesta za lombockou Rambo ženou se podobá scéně z Jamese Bonda. Se skútrem se motáme v křivolakých a neskutečně úzkých uličkách plných dětí a bordelu všelijakého původu. Celí propocení se najednou vyloupneme v jiném světě. Z nezvykle čisté betonové rampy koukáme na nezvykle čistou táhlou a všemi barvami zářící uličku. Téměř na jejím konci se nám otevřou umělecky pomalovaná vrata do „plastového království“ Aisyah.

„Tudy jste vůbec neměli jet! Na druhé straně je normální široká cesta,“ směje se Aisyah. Oddychnu si, že už tu úžasně indonéskou, ale taky úžasně krkolomnou cestu nebudu muset podniknout znovu. Na druhou stranu můžu díky tomu omylu hned posoudit, co Aisyah v místní komunitě dokázala. Ze špinavé šedi vytvořila nejbarevnější a snad i nejčistší část lombocké metropole Mataram.