Inspirujte se minimalismem. Ukážeme, jak žít s málem.

Profilový obrázek
Slovo minimalismus je v dnešní době nesmírně populární. Já ho objevila před třemi lety. Zhlédla jsem video, jak žije Bea Johnson, propagátorka zero waste (článek o Bee Johnson jsme uveřejnili v 7/2016 – pozn. redakce). Nejenže mě fascinovala tím, že se odpad její čtyřčlenné domácnosti vejde do jedné zavařovačky, ale především mě nadchla tím, že vlastní jen to, co neustále používá. Naprosto mě to dostalo. To jakože nemá žádné, jak já tomu říkám, serepetičky? V tu chvíli jsem se rozhlédla po našem 28metrovém bytě, který jsem sdílela s přítelem a našimi dvěma koly. 🙂

 

 

Inspirativních 28 m2

Ačkoliv jsem už začala vědomě říkat „ne” na nově přicházející věci, přesto se doma nedalo moc kam šlápnout. Někdo si řekne, že se tomu na tak malém prostoru ani nedá divit, ale já si uvědomila, že mám hromadu věcí, které vlastním z prazvláštních důvodů. Mezi nimi nevhodné dárky, které mě netěšily už v době, kdy jsem je dostala, ale i oblečení, které jsem si sama koupila a nikdy nenosila. Záhy si pak ke mně našla cestu knížka Zázračný úklid od Marie Kondo a já nadšeně hltala stránku za stránkou. Došlo mi, že není úklid jako úklid. Neskutečně mě lákala představa, že se mé vlastnictví zredukuje jen na věci, které mi dělají radost a skutečně je využívám. Zároveň jsem si kladla otázku, jak je možné, že jsem tak závislá na věcech, že jsem jich tolik nahromadila a ještě mi to přijde úplně normální? Které věci jsou pro mě skutečně tak jedinečné, že si je chci ochraňovat? A pak mi to došlo v celé své hloubce! Vždyť já neuklízím jen věci, ale uklízím svou minulost.

 

Experimentování s extrémem a nalezení ideálu

Ve chvíli, kdy jsem díky Kamile Boudové zjistila, co všechno obnáší vznik kusu oblečení a jak nefér a špinavý byznys je oděvní průmysl, jsem z mého šatníku oblečení jen vyřazovala a žádné nepřidávala. Došlo to až tak daleko, že jsem neměla co nosit. A to doslova. Tři trička volající po obměně, jedny kalhoty a jeden svetřík byly opravdu málo, ale tehdy jsem si s tím vystačila. Od té doby jsem přidala pár kousků navíc a komfort oblékání se mi zvýšil snad o tisíc procent. Najít ideální množství věcí, které mi slouží nebo mě inspirují, ale zároveň nepřehlcují, je naprosto povznášející pocit, a to nejen u oblečení, ale v každé oblasti domácnosti. Pro mě osobně to znamená, že mám svůj život ve vlastních rukou.

 

Kam s těmi všemi věcmi?

Jediná věc, která mi opravdu nesedla, je podle návodu Marie Kondo vyřazené věci naplnit do černého pytle a bezmyšlenkovitě vyhodit do popelnice. Asi jsem moc citlivá, ale vyhodit věci, které druhému mohou být užitečné, mi přijde plýtvání zdroji. Některé věci jsem prodala na bazaru. Rozloučila jsem se třeba s vybavením pro tvoření s polymerovou hmotou, na které jsem několik let nesáhla. Za utržené peníze jsem si koupila báječný fotobatoh, o kterém jsem dlouho jen snila. Přebytečné oblečení jsem odnesla do kontejnerů na ně určených. Starší notebook jsem místo prodání za pár šupů darovala do domova důchodců pánovi, pro kterého notebook znamená propojení s dnešním světem. Asi netřeba dodávat, jak nadšený byl. Paní pečovatelka byla z mého daru úplně naměkko, že se jim to prý ještě nestalo. Přitom věřím, že starší nevyužívaná elektronika se najde v leckteré domácnosti. Přebytečné knihy jsem odnesla do knihovny a starší dětské hry s drobnostmi ke tvoření do školní družiny. Sice mi zbavení se věcí trvalo mnohonásobně déle, ale mám z toho hřejivý pocit.