Jak vznikají tradice? Někdy stačí chvíle a někdy jsou třeba staletí.

Trávila jsem sobotní odpoledne na gauči v poloze ležmo, na hlavě studený obklad a v sobě tolik brufenů, že by mě na hranicích dozajista zatkli za pašování drog. Už poněkolikáté jsem zpytovala svědomí při pohledu na účtenku z předchozího večera, kde vedle názvu koktejlu stálo dvojciferné číslo, které rozhodně neznamenalo výši útraty, když se o slovo přihlásil pípnutím můj mobilní telefon. Na displeji stálo: „Holky, včera to bylo super. Z tohohle si musíme udělat tradici!“ Místo odpovědi ze mne vypadlo jen pár sprostých slov. Tradici? To jako vážně? Tak mejdan byl super, matně si vybavuju i docela veselou cestu domů, ale že bych toužila vytvořit si tradici z kocoviny?

 

Zatímco jsem se dál udržovala ve stabilizované poloze, začalo se mi to slovo tradice převalovat v hlavě. Na první dobrou mě napadaly tradiční oslavy a zvyky, ať už spojené s oficiálními svátky nebo takové, které si tradičně udržujeme v rodinách a mezi blízkými, jenomže čím víc jsem nad tím přemýšlela, docházelo mi, že slova tradice a tradiční se v současnosti vkrádají do našich slovníků mnohem častěji. Stačí zadat slovo tradiční do vyhledávače a vysype se na vás rovnou celá přehršel významů – tradiční výroba, tradiční pečení, tradiční medicína, náboženství, sporty, přístupy, procesy, způsob myšlení, tradiční výchova, materiály, překlady i stavění domů. Tradice, kam se podíváš. Tradiční může být cesta do práce, víkendové setkání s přáteli nebo nášup v oblíbené restauraci. Prazákladním významem tradice je předávání. Předávání čehosi z generace na generaci. Asi nemusí být nutně pozitivní, osobně ale neznám nikoho, kdo by si vytvořil tradici třeba z chození k zubaři. Vytvářením tradice, ať už v myšlenkovém, duchovním, uměleckém nebo praktickém duchu, udržujeme vědomosti, dovednosti a postoje, které by jinak časem vymizely. Můj děda si tradičně potrpěl na poobědového šlofíka a štamprličku před spaním. Mamka tradičně vaří svíčkovou při všech rodinných sešlostech. Bratr měl tradiční českou svatbu. Já dodnes píšu tradiční tužkou Koh-i-noor, grog si dělám z tradičního tuzemáku a unavené svaly si už léta tradičně mažu alpou. A s tradiční skromností bych si upřímně přála, aby tyhle zvyklosti nezmizely a přečkaly po další generace.

Takže jo – osvícena tímto poznáním a s představou potomků vesele popíjejících někde v baru beru do ruky telefon a ťukám na klávesnici: „Super nápad, holky. Souhlasím. Uděláme z toho tradici!“

P. S. Autorka by ráda podotkla, že veškeré výrobky výše zmíněné vystupovaly v tomto textu bez nároku na tradiční honorář a zájmu o tradiční propagaci.

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/10

jako úvod k hlavnímu tématu čísla Tradice

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Profilový obrázek

Šárka Štěpánková

Zanechat komentář