Jak zapojit děti do domácích prací? Prázdniny jsou vhodný čas. Prohoďte si role!

Na jedné z diskusních přednášek na téma Ekonomie každodennosti jsem se opět dotkla sezónnosti a povzdychla jsem si nad nelogičností, že v létě, kdy zemědělský rok vyžadoval po člověku nejvíc práce, jezdíme na dovolenou. Reakce z řad posluchačů byla víceméně logická – na dovolenou jezdíme v létě, protože děti mají prázdniny. Nedá mi to, abych se u tohoto tématu nezastavila.

 

 

Odpočívat v létě?

Připomenu stručně, jak se do nedávna žilo v našich zeměpisných šířkách. Na jaře se selo a sázelo. Zároveň se rodí mláďata, doplňují se tak stavy chovu. Dělá se dřevo, aby přes léto do příští zimy proschlo. Jaro přechází v léto – období intenzivní péče o rostliny a období prvních sklizní. Dělají se sena. Na podzim se dosklidí všechno ostatní, aby bylo v zimě z čeho člověka a domácí zvířectvo krmit. V zimě opravujeme nářadí, nástroje a stroje. V létě se prostě maká nejvíc a v zimě spíš odpočívá. Vybavuje se mi na to téma bajka o mravencovi a cikádě, jak mravenec celé léto pilně pracuje a cikáda si zpívá a pak v zimě prosí mravenečka, aby ji nechal ohřát v domečku. Zdálo by se, že na tomhle řádu se nedá nic změnit. Ovšem industrializace a zemědělská hyperproduktivita pěkně zamíchaly kartami. V podstatě během několika desetiletí všem přijde normální, že se zaslouženě odpočívá v létě. Vždyť taky člověk na tu dovolenou poctivě celý rok vydělával! A kdo má děti, už dobře ví, že v období prázdnin se má připravit na extra výdaje. Vedle rodinné dovolené totiž bude platit různé tábory a soustředění. Přece to svým miláčkům nemůže upřít.

 

Od Marie Terezie

Schválně jsem se pár lidí zeptala, proč si myslí, že prázdniny jsou v létě. Všichni do jednoho měli stejnou odpověď: protože je horko. Já měla poněkud odlišný odhad, protože jako antropoložka zabývající se vesnickým prostředím už něco o sezónních pracích vím. Krátká exkurze do dějin školní docházky a prázdnin můj odhad potvrdila. Děti byly v létě potřeba v hospodářství, když se dělaly sena. První nástřel rozvrhu školní docházky v našich zemích nebyl nejvhodnější – do školy se chodilo i v létě a děti, které pracovaly, měly z vyučování výjimku. Školní rok byl upraven za Marie Terezie a od té doby máme letní prázdniny a povinnou školní docházku bez úlev. Akorát se nám trochu prodloužil počet povinných let, který si každý občánek musí odkroutit. Jenže – co se stalo s tou dětskou výpomocí v hospodářství? Nějak se na ni zapomnělo. Já tak trochu počítala s tím, že mi Matouš přes prázdniny přijede na pár týdnů pomoct do sadu, ale duch doby je proti mně. Jeden tábor, druhý tábor, ragbyové soustředění, navštívit babičky… Budu ráda, když si ho urvu na jeden týden.

 

 

A co volno pro rodiče?

Ne, nevolám po době, kdy devítileté děti musely v létě makat od rána do večera. Ale na době, která dětem letní prázdniny přetvořila ve výsostný čas radovánek a nicnedělání, taky moc pozitivního nevidím. Říkáte si možná, že celý ten školní rok je pro děti vyčerpávající a že si zaslouží pořádné volno. Mám nějaké argumenty proti. Za á, nemusíme toho na děti během roku valit tolik. Můžeme se zasnažit ve škole přesvědčit vedení a učitele, že šest hodin učení denně ve škole je až až a ať to laskavě nepřehání s domácími úkoly, a zároveň nechtít po dětech super výkony. A za bé, copak není školní rok vyčerpávající pro rodiče? Copak oni nepotřebují volno? Na ně nikdo nemyslí. Chudáci, vyberou si v práci dovolenou, jen aby zas balili tašky a řídili auto do Chorvatska. A pak zas rychle do práce, aby bylo na zaplacení táborů a soustředění. Daleko jsme se dostali od vcelku nedávné doby, kdy děti znamenaly především pomoc v domácnosti a oporu rodičů ve stáří. A tady se dostáváme k zásadní otázce. Můžou rodiče očekávat pomoc a oporu od dětí, jimž bylo všechno dopřáno a jejichž zájmy stály vždy na prvním místě? Myslím, že ne.

 

Ale spolužáci dělat nemusí…

Moji rodiče na nás, děti, měli požadavky. Moc se mi to nelíbilo. To bylo pořád něco uklízet, utírat, umývat, sbírat, nosit ven nebo dovnitř. Držkovala jsem v jednom kuse. Argumentovala jsem, kdo všechno z mých spolužáků nic dělat nemusí. Maminka argumenty přestála a se skřípáním zubů jsem pomáhala dál. S odpadkovým košem do popelnice. Jahody plít. Do sklepa pro jablka a brambory. Loupat, krájet, umývat. Znám i další podobně postižené děti, které doma a na zahradě musely pomáhat. Všechny nadávaly. Kamarád vzpomíná, jak si se sestrou při práci na zahradě prozpěvovali Čéérnýýý muž pod bičem otrokáře žil… Ovšem všechny ty děti, se kterými sdílím podobné vzpomínky na dětství, jsou teď v dospělém věku v hospodaření (a v životě vůbec) co k čemu. A nejen ve svém životě. Ani k potřebám svých stárnoucích rodičů nejsou lhostejní, přestože jim maminka a tatínek občas nekoupili zmrzlinu a nutili je do nepříjemných činností, jako je loupání brambor. Jak to, že na své rodiče nezanevřeli, ba naopak?

 

Vážím si toho, do čeho investuji

Tohle se nám v ekonomických teoriích hodnoty moc neobjevuje, ale jde o fakt očividný. Vážíme si toho a hodnotu připisujeme věcem, do kterých investujeme. Proč pro nás mají hodnotu peníze, je také částečně proto, že do jejich vydělávání vkládáme tolik energie. Rodičovské, partnerské a přátelské vztahy jsou rovněž výslednicí této energetické investice. Člověk, který jen přijímá, si moc věcí a vztahů neváží. Jsou pro něj zadarmo a samozřejmé. Potkala jsem několik takových „šťastlivců“, kterým osud a rodiče připravili snadný život bez nutnosti vlastních investic, a jedno vím jistě – šťastní nejsou. Takže, pokud toto víme, musí nám být jasné, že když zprostíme děti pracovního podílu na rodinném štěstí, dopouštíme se vlastně krádeže. Okrádáme své děti o možnost nalézt v životě správné hodnoty a smysl a sebe o pocit, že se o nás někdo v budoucnu, alespoň svým občasným zájmem, postará.

 

Vyměňte si role

Takže co prakticky s tím? Sena už málokdo dělá bez mechanizace, a jestli k tomu potřebuje děti, tak spíše ve smyslu, aby se nepletly kolem. Ale zbývá toho pořád dost. Maliny, rybíz, borůvky, jahody, třešně – sbírat a trhat. Okurky – umývat, do zavařovaček rovnat. Houby – hledat, krájet, sušit. Dřevo dělat. Doma uklízet. Však je, miláčky naše, neubude. A pro ty, kdo nehospodaří, tu mám jeden extra dovolenkový tip. Když se vám podaří na pár dní své ratolesti urvat mezi tábory, babičkami a soustředěními pro sebe, vyměňte si na den či dva role. (Proč ne, když žijeme ve světě na ruby.) Nechte se obsluhovat. Zlobte. Od rána otravujte, co bude k obědu. Jděte si do lesa stavět domečky z šišek a pak se ošklíbejte nad jídlem nebo chtějte třikrát přidat. Vykrucujte se z mytí nádobí. Nechte po sobě oblečení skopané do kuličky u postele a mokré plavky v batohu. Kolo nechte povalovat v cestě, ať se o něj každý přerazí. Při procházce se nezapomeňte každých pět minut zeptat, kdy už tam budem, a postěžovat si, že máte žízeň. Zásadně po sobě neuklízejte nádobí ze stolu! Odvážnějším rodičům doporučuju nedodržet smluvenou hodinu návratu, ať mají robátka trochu starost. Odmlouvejte, až vás budou nahánět, ať si vyčistíte zuby a jdete do postele. Prostě si ty prázdniny užívejte. Uvidíte, že to bude vás i vaše děti bavit. Já to určitě udělám a moc se na to těším.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/08

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Profilový obrázek

Kateřina Varhaník Wildová

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Koukněte na fb: disfrutalistická agora

Dlouhé info

Zanechat komentář