Jakou skutečnou moc mají slova? Dávejte si pozor na to, co vyslovíte!

Anna Veselovská

 

Slova mají velikou moc. Dokážou ubližovat stejně jako rány, nebo povzbuzovat a léčit, být něžným pohlazením nebo pomyslnou oporou. Skrze slovo často uchopujeme svět. Básníci umí vidět slova jako poprvé, děti ještě nezapřou zvědavost, co se skrývá za slovy a jejich zvukem. A my dospělí časem v každodennosti na sílu slov zapomínáme. Z vědomé oblasti plné pozornosti nám řeč a její vnímání utíkají do sfér automatických reakcí a návyků.

 

 

Komplikace zjednodušování

Jakkoli pompézně může v některých ohledech vrcholit dosavadní historie lidského rodu, některé studie ohledně evoluce mozku dost nesmlouvavě hovoří o tom, že se toho od pravěku na jednu stranu zas až tolik nezměnilo. Schopen transplantace rohovky a letu na Měsíc, přesto je člověk popisován jako druh, jemuž je vlastní, v okamžiku, kdy není bezprostředně ohrožen, být spíše pasivní a život si zjednodušovat.

Když něco děláme často, naučíme se to dělat automaticky. Už na to, co děláme, nemusíme tolik myslet a můžeme se věnovat něčemu dalšímu. Někdy nám to hrozně usnadní život. A někdy ho to nesmírně zkomplikuje. Zadřeme si zautomatizované reakce hluboko pod kůži a vypneme vědomé vnímání. To je ta nástraha. Nejsme teď a tady, to je to uvolněné místo v operačním systému. Chvíli je to důvod k oslavám. Pak přijde prázdno. To se může stát. Myslím, že je možné zjistit například, že jsme zautomatizovali tolik činností a reakcí, že vlastně žijeme už jenom automaticky. Pak s velikým úsilím napravujeme škody. Těžkopádně se znovu učíme zapomenout na automat a vzpomenout si sami na sebe.

 

Návrat ke skutečné síle slov

Některá slova říkáme často. Některá z nich nás dokonce učili vyslovovat automaticky, bez ohledu na to, jestli to tak cítíme. Děkuji. Silné slovo, které svoji sílu ztrácí, když ho říká autopilot. Kdybychom chtěli hovořit skutečně vědomě, dozajista bychom toho nenapovídali tolik a nemohli bychom mluvit tak rychle. Jestlipak vůbec může člověk najít rovnováhu mezi spontánní emoční reakcí a vědomým promlouváním?

Zní to nedosažitelně? Slíbila jsem si kdysi ke svým skeptickým postojům a nedosažitelným cílům vždy udělat alespoň „jeden vstřícný krok“. A jaký by to v tomto případě mohl být jiný než uvědomit si skutečné významy některých silných slov. Děkuji a omlouvám se. Odpouštím (ti), miluji (tě). Krok k tomu, ucítit opravdovost toho, kdo tahle slova vysloví s odvahou stát se zranitelným, a další jeden k tomu je tak sama vyslovovat.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/05

jako součást hlavního tématu čísla Síla slova

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Anna Veselovská

Anna Veselovská

Zanechat komentář