Jsme naprogramovaní k tomu, abychom vychovávali děti v komunitě

Napsal/a Pravý Domácí

 

Před rokem jsme s mojí ženou Hélène a dětmi – tehdy šesti a tříletými – udělali odvážný krok. Sbalili jsme náš život v Belgii do krabic a přeletěli oceán, pomalu následováni lodním kontejnerem s našimi věcmi. Nezměnili jsme jen bydliště, ale i způsob života. Opustili jsme rušný městský život, abychom se mohli zapojit do života v ekovesnici Ithaca, v severní části státu New York. Naším výhledem jsou teď kopce, rybníky, lesy a stezky. Žijeme z organických potravin pěstovaných na farmě patřící k vesnici. Naši sousedé jsou nejen našimi přáteli, ale i rozšířenou rodinou. Děti a hřiště jsou tu všude kolem nás.

 

Náš život v Bruselu jsme milovali, přestože něco se nám nezdálo správné. Stejně jako pro každého v našem okolí, domov pro nás znamenal čtyři stěny našeho domu. Když jsme vyšli ven, pozdravili jsme naše sousedy, ale skoro jsme je neznali. Základem bylo být soběstačný a vlastnit vše, co je potřeba k životu, protože by bylo trapné jít za sousedem půjčit si vrtačku nebo poprosit o kousek másla, abychom nemuseli běžet do supermarketu. Když se nám něco rozbilo, museli jsme najmout někoho, kdo by to opravil. Když si naše děti chtěly hrát s kamarády, museli jsme volat jejich rodičům nebo se snažit domluvit přes nekonečnou řadu esemesek: Co třeba ve čtvrtek? Mohli byste je u nás nechat v 16:00 a my je pak přivezeme v 18:00?

Začali jsme toužit po hlubších vztazích a skutečné komunitě. Životě bližším přírodě. Menší spotřebě. Lehčím životě na zemi.

 

Život v Ithace

Díky návštěvám vesnice ještě před stěhováním jsme věděli, že to bude neocenitelný dárek pro naše děti. Děti tu mohou v bezpečí pobíhat na stovkách akrů lesů a luk. Jsou tu dva rybníky, ve kterých mohou v létě plavat a v zimě na nich bruslit, a spousta venkovních i vnitřních hřišť. V našem předchozím životě byl svět dětí velký jako náš dům. Teď se zvětšil na stovky akrů.

Ještě důležitější než prostor jsou ale ostatní děti a milující dospělí. Dětem je tu dána volnost. Mohou si zaběhnout hrát ke kamarádům, a když je čas na večeři, většinou mohou také zůstat. Rád prostírám o talíř nebo dva navíc, když kamarádi mých dětí (vlastně jsou to i mí kamarádi!) zůstanou na večeři, nebo hledám matraci navíc, když se rozhodnou přespat. Jaké krásné dětství si užívají!

 

 

Frédéricův článek nám doporučil Tomáš Hajzler. Ten jako nadšenec do problematiky světa práce, zodpovědného podnikání apod. znal práci Frédérica z knihy Budoucnost organizací, kterou v češtině vydalo jeho nakladatelství. Osobně se s ním setkal právě v ekovesnici Ithaca, nevěda tou dobou, do jakého prostředí míří. O jejich setkání si můžete přečíst a jejich rozhovor shlédnout na http://bit.ly/tomas_a_fred. Článek v původním a nezkráceném znění v anglickém jazyce najdete na: http://bit.ly/ithaca_EV. A Frédéricovu knihu Budoucnost organizací koupíte na www.peoplecomm.cz. Pokud byste se chtěli dozvědět víc o současných i historických způsobech výchovy a socializace, ve stejnojmenném nakladatelství najdete i Svobodu učení Petera Greye, kterou Frédéric doporučuje v článku.

 

Originální text: Frédéric Laloux

Překlad: Adéla Šimonová

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/05

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Pravý Domácí

Zanechat komentář