Každý člověk má svůj jedinečný příběh, začtěte se do několika z nich.

Anna Veselovská
Dávno už nežijeme své životy v jedné komunitě, ve vsi, kde známe příběhy lidí, a dokonce i jejich rodinných historií. Naopak. Cestujeme, stěhujeme se, měníme zaměstnání… Díky tomu poznáváme nové a nové lidi. Poznáváme je takové, jací v tu chvíli jsou. Často se až zpětně, a někdy i velice povrchně, dozvídáme minulé příběhy dokonce i těch, ke kterým přilneme a se kterými vytvoříme pevné a hluboké vztahy. Naopak někdy, když je naše společná cesta životem dopředu určená a považovaná za krátkou, dokážeme sdílet své životní příběhy celkem komplexně. A přesně to se stalo průvodní nitkou mého letošního šestitýdenního cestování Francií, kterou jsem navštívila jako krajánek neboli helper.

 

 

Nabízím vám povídání o třech lidech, které jsem na cestě potkala, tak jak se ke mně dostalo. Neprověřovala jsem ani historické souvislosti, ani se nesnažila soudit interpretaci událostí. Pouze jsem si dovolila zůstávat v údivu nad třemi lidskými příběhy.

 

Alex, spolujízda Norimberk – Freiburg im Breisgau, cca 4,5 h

Alexovi předci žili v Německu. V té době Kateřina II. pozvala do Ruska spoustu šikovných Němců, a tak se historie jeho rodu v 18. století přesídlila kamsi k Volze.

V dobách komunistického režimu se lidé v Rusku za podvratnou činnost i za řeči proti režimu posílali na Sibiř. Alexův dědeček tam měl strávit 25 let. Dvakrát se mu podařilo utéct, ale dvakrát ho našli a odvedli zpět. I tak se jeho trest nenaplnil. Po smrti Josefa Stalina ho propustili a on, který si užil řadu mrazivých let, sebral rodinu a odešel s ní do teplejšího Uzbekistánu, tam, kde rostou melouny, hrušky a kde začal se včelařením.

Nevyzpytatelné příběhy ale ovlivňovaly osud rodiny dál. Politické napětí si vynutilo odchod veškerých cizinců z území Uzbekistánu, a tak se kruh uzavřel a Alexova rodina skončila po dvou letech vyřizování dokladů – což bylo s ohledem na tehdejší politickou situaci běžné – zpět v Německu.

Moc by ho potěšilo, kdyby tu mohl volně lovit ryby a pálit ohně. Žije kousek od Schwabachu, kde se jeho rodiče zhusta starají o jejich dcerku, když je jeho bývalá žena mimo domov. Jeho otec pokračuje v rodinné tradici a má tu včelstvo.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/07

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Anna Veselovská

Anna Veselovská

Zanechat komentář