Kdo je nejlepší maminka na světě? Jste to vy?

Moje malé soukromé pátrání po nejlepší mámě spustil svátek DEN MATEK. Přemýšlela jsem a snila, která je ta nejlepší maminka, jaké by měla mít vlastnosti, jestli ta moje byla tou nejlepší a zda i já jsem pro naše syny tou nejlepší mámou. Vždyť všichni tři měli tak rozdílné dětství. Stávala jsem se matkou v rozmezí 20 let! Ano, prvnímu synovi bylo 20 let, když se narodil nejmladší. A tak jsem se ponořila ve svých úvahách do vzpomínek, hlavně na svoje dětství a vnímání role ženy-matky. To, co jsem tehdy zažila, jsem vtiskla do svého podvědomí, do svých vnitřních programů, do svojí osobní „operační paměti“, a to mě na dlouho ovlivnilo.

 

 

Náš rodinný matriarchát

První, na co si vzpomínám v souvislosti se vztahem k mateřství, je neodmyslitelně náš rodinný postoj k sexu. Moje maminka i babička i prababička se „musely“ vdávat. Nejprve otěhotněly a pak se vdávaly, čímž „legalizovaly“ milenecký poměr, a dokonce i jeho výsledek. U prababičky to bylo poněkud historicky výraznější, protože se vdávala pár let po porodu mojí babičky, svojí dcery. Milovala se se svým „chlapcem“, ten musel odejít do války, a když pak zjistila, že je těhotná, musela si na něho pár let počkat. Byla to tehdy veřejná ostuda být svobodná matka! Dnes by se nad tímto stavem nikdo nejspíš nepozastavil, ale byla to doba, kdy společenská pravidla tvořila více ta náboženská, a tak měla nejprve být svatba a pak teprve sex a děti. Z tohoto veřejného pohoršení pak nejspíš pramenilo babiččino časté napomínání, že na kluky mám dost času, hlavně abych neotěhotněla a podobně. Když mi bylo 20 let a moje vdavky nijak nebyly na obzoru, změnila babička taktiku a napomínala mě, ať si moc nevybírám, abych taky nepřebrala a nezůstala „na ocet“ a aby na mě nezbyl nějaký nemocný a škaredý muž! Zkrátka nějaký odpadlík. Maminka se mi naopak později svěřila, že když mi bylo 18 let, tedy stejně jako jí, když se „musela vdávat“, dívala se na mě a vzpomínala na svoje začátky manželství a mateřství a říkala si v duchu, jaký asi mohla mít rozum, co vlastně mohla vědět o dětech, o životě, a přála si, ať se tak brzo nevdávám.

 

Dělat to správně

Nakonec jsem to přežila a vdávala se v 21 letech. Nemusela jsem!!! Změnila jsem tak rodinnou tradici. Dítě na sebe ale nenechalo dlouho čekat, a tak jsem se poprvé stala maminkou ve svých 22 letech. Snažila jsem se dělat všechno správně, četla v té době dostupnou literaturu, poslouchala lékaře, maminku… skoro nešlo jinak, bydleli jsme společně. Výsledek byl takový, že jsem uvěřila pochybnostem o sobě a brzy přestala kojit, podobně jako moje maminka, syna jsem dala ve dvou a půl letech do jeslí a také jsem jej jinak „nerozmazlovala“ dle instrukcí té doby. No, syn přežil, dnes je dospělý muž, je velmi talentovaný, šikovný, už má i svoji rodinu.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/07

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Hanka Rakušanová

Hanka Rakušanová

Zanechat komentář