Kozy pro nomády, ovoce pro děti, teplé deky pro stařečky. Pomoct v Tibetu můžete i vy!

Profilový obrázek
Napsal/a Pravý Domácí
Celý můj příběh začal v mých 15 letech, kdy mě moje maminka vzala do Indie. Tato cesta přeskládala můj pohled na svět a život a úplně se mi změnily priority. Ačkoli jsem nepotkala ani jednoho Tibeťana, velmi mě zajímal Tibet, jeho kultura a tradice. Od té doby jsem každý peníz šetřila na cestu k Tibeťanům. To jsem ještě zdaleka netušila, jak blízce se můj život s touto vzdálenou oblastí spojí.

 

 

Mniši si umí dělat legraci

Po maturitě se mi sen splnil. Odjela jsem s malou skupinkou lidí do Ladaku v indickém Himálaji a v létě strávila nezapomenutelný měsíc v tichu hor s místními lidmi. Navštívila jsem buddhistické kláštery a poprvé potkala opravdové Tibeťany. Na cestě se mnou byl i Petr Ďásek, organizátor Festivalu ProTibet. Další ročníky jsme už pořádali společně a v roce 2004 založili Občanské sdružení M.O.S.T. (dnes MOST ProTibet, o. p. s.). Později jsme na Festivalu přivítali šest buddhistických mnichů z kláštera Tikse v Ladaku, prožili s nimi úžasný týden a já tehdy pochopila, že mniši nejsou jen seriózní, vážní a posvátní, ale že si umí dělat legraci. Pro pomoc těmto a dalším lidem vznikl projekt Adopce ProTibet a já odjela do Himálaje navštívit několik míst, která jsme posléze začali podporovat.

 

Ovoce do školy pro malé mnichy

Klášter Diskit v zapadlém údolí Nubra v Ladaku. Třicet malých mnichů ve věku od 5 do 13 let tehdy spávalo ve čtyřech malých místnostech na matracích na zemi. Pokojíky se přes den měnily ve třídy. Kluci měli zarudlé oči od všudypřítomného prachu, který se kvůli tabuli a křídám udržoval i v jejich „ložnici“. Na hlavách měli velké fleky z nedostatku vitamínů. Jejich strava byla skromná, čočka, rýže a polévka thukpa s ručně dělanými nudlemi. Když byl svátek, byly nudle širší a v polévce trošku více zeleniny.

Pomohli jsme tu postavit novou budovu pro ubytování i třídy. Během prvních pár let naší podpory se klukům zlepšila strava, každý den mají ovoce, zeleninu i oblíbený čaj s mlékem, oholené hlavy jsou krásné, bez fleků.

 

Dobrodružná cesta za mniškami

Klášter pro mladé mnišky v Kowangu. Po dvoudenním přejezdu přes pětitisícová himálajská sedla do uzavřeného údolí Spiti v blízkosti tibetských hranic jsem se setkala s mnichem Pemou, který se snažil sehnat peníze na stavbu kláštera ve Spiti, aby zdejší dívky mohly zůstat ve svém rodném údolí a studovat zde. Setkání s nimi bylo dojemné. Holky nás pozvaly do jedné ze svých komůrek, posadily nás na postel (židle tu neměly), uvařily sladký čaj s mlékem a všech 12 si posedalo kolem nás na zem a druhou postel. Držely nás za ruce. Bylo to, jako bychom se znaly věky.

Klášter, který jsme poté začali stavět, už stojí, mnišky v něm žijí a studují.

 

 

 

MOST ProTibet, o. p. s.

Všechny projekty pomoci jsou řízeny napřímo, bez prostředníka.

Letos dosáhla částka poslaná Tibeťanům výše 25 milionů korun.

V projektu Adopce ProTibet podporuje přes 550 dětí a seniorů a svými projekty díky dárcům pomohl více než 4000 lidem.

Koukněte na: www.protibet.cz

 

 

Text: Jana Ďásková Neboráková

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/10

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Profilový obrázek

Pravý Domácí

Zanechat komentář