Limbický otisk. Co to je, jak ovlivňuje naše jednání a jak ho změnit.

Richard Vojík
Napsal/a Richard Vojík
Dnes bych se chtěl věnovat vztahu mezi myslí a tělem, mezi pamětí a takzvanou pamětí těla. Za naše vzpomínky, tedy vlastně za to, kým jsme, je odpovědný náš limbický mozek. Paměť prochází skrze emoce, ovlivňuje, jak se chováme. Přitom minulost neexistuje. Co to znamená?

 

 

Tak vzniká (náš) svět

Všechno, co se stalo v minulosti, už neexistuje. Je to jen nehmotně uloženo v našem mozku. Proto jediný, kdo nese naši pozitivní i negativní minulost, je naše paměť. Dalo by se taky říci, že naše vzpomínky i naše myšlenky mají podobnou schopnost měnit náš svět. Tato schopnost je velmi malá. Co ale dokážou ovlivňovat silně, jsme my samotní. Říká se tomu ego nebo osobnost. Lidé říkají „toto jsem já a toto nejsem“ na základě prožité zkušenosti. Naše minulost se tak vlastně neustále obtiskuje do naší budoucnosti, tedy jinak řečeno budoucnost ovlivňuje. Ve spoustě situací nám to pomáhá, ale mnohdy nás to také silně brzdí. Především v případech, kdy něco neprožijeme, nemáme zkušenost, na základě které bychom dokázali budoucnost ve svém životě vytvořit. Pokud nám chyběla rodičovská láska, neumíme být kvalitní rodič, když nám v dětství chyběl otec, ovlivní to v dospělosti naše chování k mužům. Podobný dopad může mít i dětství prožité v chudé rodině na náš vztah k penězům. Pokud nezměníme takzvaný limbický zápis, zůstaneme chudí do konce života.

 

Kdo může za náš odraz v zrcadle?

K tomu, aby se to dalo lépe pochopit, musíme rámcově vysvětlit, jak funguje mozek a jeho části. Náš mozek se velmi zjednodušeně dá rozdělit do tří oblastí: cortex, limbik a reptil (česky šedá mozková kůra, limbický mozek a plazí mozek). Cortex má tu úžasnou schopnost si uvědomovat širší souvislosti, kdo jsme, co máme v životě dělat, a umí i plánovat. Je to ta část, která se podívá do zrcadla a porovnáním zjistí, že jsme mimo obecně uznávanou normu a že bychom tedy logicky měli začít cvičit, zdravě jíst a shodit nějaké to kilo. Proč se to nakonec nestane, je vinou limbického mozku, který ovládá naše tělo mnohem silněji než naše vůle (výše zmíněný cortex). Limbická část mozku je vývojově starší, také se jí říká savčí mozek. Není tak chytrý jako cortex, zato má větší dopad v našem životě. Je to ta část, která jde do ledničky, i když nemáme hlad, část, která je odpovědná za nevěry, závislosti a také často za psychické potíže. Představme si ji jako vašeho psa nebo kočku. Když jim dáte buřta, pokud mají hlad, udělají cokoliv. Když jsou najedení, tak se jim už nic moc nechce. Všem je nám ale jasné, že jim nemá cenu říkat „ukliď po sobě ty chlupy“. To savec nepochopí.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/09

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Richard Vojík

Richard Vojík

Zanechat komentář