Máte duševní poruchu nebo jste úplně normální? Záleží kdy a kde žijete…

 

Duševní porucha, toť vskutku složitá otázka. Zda je něco porouchané, můžeme definovat jen ve vztahu k něčemu, co porouchané není, tedy funguje, je v pořádku. Ale jak se to pozná? Kdo to pozná? Existuje vůbec nějaká definice normality, na které se všichni shodneme? Ani náhodou. V tomto příspěvku (doufám) se rozplynou všechny vaše iluze ohledně duševní choroby, které jste kdy mohli mít.

 

 

Nesnadná diagnóza

Začneme zvolna, a to ve Spojených státech na počátku sedmdesátých let. Rosenhanův experiment je notoricky známý všem, kdo kdy kolem psychiatrie brousili. Pokus vymyslel a zrealizoval americký psycholog David Rosenhan, který spolupracoval na expertizách psychického stavu branců, kterým se nechtělo do války ve Vietnamu. Všiml si, že mezi simulací a skutečnými poruchami je velmi tenká hranice. Aby prověřil diagnostické metody, vyslal do různých psychiatrických klinik pseudopacienty včetně sebe. Na psychiatrické kliniky přišli s tím, že slyší hlas, který říká „prázdný“, „dutý“ a „úder“. Všichni simulanti byli přijati. Pak měli ihned začít tvrdit, že jim nic není a že jsou normální. Personál klinik už jim ale nevěřil, tedy spíš jim nikdo nevěnoval pozornost, a ládovali je prášky. (Přitom skuteční pacienti si všimli, že k nim nepatří.) První simulant byl propuštěn po týdnu, poslední po padesáti dvou dnech. Většina s diagnózou schizofrenie. Reverz podepisovali s tím, že budou dodržovat medikaci. Nikdo nebyl propuštěn jako zdravý. Když experiment vyšel najevo, byl to šok. Kliniky se rozčilovaly a tvrdily, že simulanty poznají. Ať jim Rosenhan pošle další a ten souhlasil. Během několika dalších týdnů kliniky prohlásily, že 42 lidí mezi nově přijatými fingovalo nemoc. Jenže Rosenhan jim nikoho neposlal.

 

Katastrofální diagnóza

Američtí psychiatři se tedy drbali na hlavách, že s tím něco musí udělat, a vytvořili testy. Aby se vyloučilo pochybení psychiatrů, lidé se mohou sami diagnostikovat pomocí obsáhlých dotazníků, které se zpracují počítačem. „Pociťujete úzkost? Ano. Ne. Někdy. Často.“ A tak podobně. Stovky tisíc náhodných respondentů se zúčastnily testu odhalujícího skryté mentální poruchy. Výsledek? Padesát procent lidí vykazovalo poruchy. Závěr psychiatrů? Skrytá epidemie! Poplach! Lidé se hromadně testují, počítač jim vyhazuje výsledky a všichni ti „porušení“ proudí do ordinací psychiatrů a chtějí prášky. No jo, jenže zase se vloudila chybička. Dotazník se ptal jenom po stavech, nikoliv po jejich příčinách. Lidé vyjádřili v dotazníku smutky, úzkosti a deprese, jenže už neuváděli, že mají rodinné nebo pracovní problémy, že je opustila první holka nebo se strachují před zkouškou. Toho času se předepisovala antidepresiva i na smutek ze smrti bližního nebo trému před zkouškami. „Udělali jsme chybu,“ přiznávají psychologové a psychiatři v dokumentárním seriálu britského scénáristy a režiséra Adama Curtise The Trap: What Happened to Our Dream of Freedom, který si tuto kauzu vzal na mušku a zařadil ji do širšího společenského kontextu.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

jako součást hlavního tématu čísla Nemoci duše

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Kateřina Varhaník Wildová

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Koukněte na fb: disfrutalistická agora

Dlouhé info

Zanechat komentář

Pravý domácí hithit

Chceme zlepšit Pravý domácí časopis a rozhodli jsme se zkusit se obrátit na pomoc našeho kmene. Pokud se vám náš časopis líbí a myslíte si, že to má smysl, budeme moc rádi, když náš podpoříte na HITHIT.