Matěj Lipský – rozhovor – Dotyk a hlas

Matěj Lipský

Matěj Lipský (42) je psycholog, speciální pedagog, muzikoterapeut, muzikant a ředitel Centra sociálních služeb Tloskov, které slouží lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Je aktivní hudebník. Už v pubertě založil s bratranci metalovou kapelu Negative Face, jejíž album získalo r. 2009 cenu Anděl, zpívá v gotické rockové kapele Bratrstvo Luny, natáčí a vydává desky. S manželkou Ludmilou mají tři děti, Alžbětu (12), Šimona (8) a Matyáše (2,5). Matějův tatínek zemřel, když mu bylo 15, a dědeček, herec Lubomír Lipský, se stal v jeho životě na dlouho mužem číslo jedna.

 

Přimět Matěje Lipského, aby mluvil o sobě, dá fušku. O zařízení Tloskov, které už 6 let vede, ale mluví spontánně, nadšeně a s hrdostí. Právem. V Tloskově se testují nové přístupy, nové trendy, nové standardy, jezdí tam pro inspiraci zahraniční delegace… Dokážou se tam postarat o klienty, kteří nejsou jinde umístitelní. Kdybych byla „člověk s postižením“ (protože Matěj nikdy neřekne „postižený“ člověk), chtěla bych žít v Tloskově.

 

Proč jste vlastně chtěl být tím ředitelem?

Já jsem ředitelem nechtěl být. Bývalý ředitel Ing. Antonín Dušek mě o to poprosil a to se nedalo odmítnout, tak jsem zkusil výběrové řízení a uspěl jsem. Antonín Dušek byl člověkem, který mi nabídl první zaměstnání v mém životě, což byla práce s místní kapelou Kabrňáci, kde hrají jen muzikanti s postižením. Kapelu sám založil před pětačtyřiceti lety. V posledních deseti letech je to takový boom a oni už existují tolik let! Strašně mě to bavilo. Když pak odcházel do důchodu, poprosil mě, abych to vzal po něm. Já jsem úplně nechtěl, protože už jsem měl v muzikoterapii vlastní praxi, klientelu, spolupracoval jsem s různými zařízeními, byl jsem prezidentem Muzikoterapeutické asociace České republiky a musel bych úplně všechno pustit. On měl ale strach, aby Tloskov někdo pod záštitou transformace sociálních služeb nezavřel a nerozkradl. Tak jsem mu slíbil, že to zkusím na jedno funkční období.

 

A to je jak dlouhé?

No, to právě nikdo neví. (smích) Další výběrové řízení zatím nebylo. Navíc, ono se to po šesti letech už špatně přetrhává, mrzelo by mě, kdyby mě z funkce odvolali. Ale myslím, že bych se jen vrátil tam, kde jsem byl, a s těmi zkušenostmi, co teď mám, bych to dělal třeba i líp. Jsem pořád přesvědčen, že neztrácím kontakt s muzikoterapií. Ať jsou to studenti, konzultace s rodiči, supervize nebo komunitní muzikoterapie, kterou děláme i v Tloskově.

 

Co vlastně zřizovatel, tedy Ministerstvo práce a sociálních věcí, považuje za úspěch takového zařízení?

To byste se musela zeptat jich. Pro mě je úspěch to, že jsou tam naši klienti šťastní. Dědeček (Lubomír Lipský, pozn. aut.) a bývalý ředitel mi dali krásné rady, tak těmi se řídím. Dědeček říkal: „Nelituj se, pracuj a buď gentleman!“ A ředitel: „Nikdy si nesmíš začít nic s někým z Tloskova!“ (smích) A taky: „Na tomhle místě budeš řešit jenom problémy, tak si to vezmi jako pracovní náplň.“

 

 

Odkazy

www.tloskov.eu

www.czmta.cz

www.muzikoterapie.cz

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty na tel: 800 300 302

Předplatné zde.

 

O autorovi

Monika Valentová

Monika Valentová

Zanechat komentář