Michal Hugo Hromas – rád vařím všechno možný

Uznávám, že tento titulek zrovna neoplývá atraktivností, která má čtenáře přicucnout k následujícím stránkám. Nemůžu si ale pomoct, tahle věta z rozhovoru se mi pořád vrací na mysl a Michala „Hugo“ Hromase podle mě prostě vystihuje. Nemá totiž rád žádné škatulky a snahy ho kamkoli zařadit. Samorost. To bylo první, co mě napadlo, když jsem se na tento rozhovor připravovala. A následné osobní setkání mě v tomto dojmu utvrdilo. Žije si podle svého, kroutí hlavou nad „cáklou“ dobou, nad nesmyslností pravidel potravinářského průmyslu nebo současného restauračního byznysu. V něčem má zcela jasno, o něčem naopak neustále pochybuje. Každopádně nemá potřebu si něco dokazovat, mluví otevřeně, přímo, s nadhledem a bez sebecenzury, sem tam vloží nezbytné „ty vole“. Vloni na podzim se rozhodl opustit byt v Praze a přestěhoval se do malé vesničky v malebném kraji na Plzeňsku. Žije napůl sám a napůl společně s partnerkou a jedenapůlletou dcerkou Lolou v prostém domku se zahrádkou, malým sadem, slepicemi a kadibudkou. Náš rozhovor uprostřed toho všeho tak rozhodně nebyl jen o jídle.

 

Jak vás to zaválo z Prahy sem do tohoto krásného kraje?

Nebylo to impulzivní rozhodnutí, chvíli zrálo. Dospěl jsem k tomu, že už nemám důvod žít v Praze. Praha má smysl, když tam máte práci nebo kancelář. Nějaký čas jsem hledal v okruhu asi 70 km od Prahy, abych měl dojezd a abych byl na páteřních dálnicích, protože jezdím vařit po celé republice. Časem mi došlo, že se celou dobu vracím sem na Plzeňsko. A že jsou tady skvělí lidé. Když jsem jednou kousek odsud vařil na svatbě, zjistil jsem, že tenhle dům docela dramaticky zlevnil. Tak jsem nelenil a rovnou z té svatby, umaštěný a přiopilý, jsem jel sem. A klaplo to.

 

Letos jste si tu tedy prožil svoji první zimu mimo město… Co přes zimu děláte?

Moje práce má sezónní charakter, podobně jako práce na venkově. Makáte od jara, v létě to jsou žně, na podzim se to usebírá, ale pořád je co dělat, a v zimě se tři měsíce válíte. Ta zima tady nebyla úplně jednoduchá, dům byl před tím neobývaný čtyři roky, je v rekonstrukci, není hotová koupelna, obyvatelná je jen jedna místnost.

 

Přesto, jaká to pro vás byla změna?

Obrovská úleva. Všichni mě zrazovali. Přijde mi, že lidé už nevnímají venkov jako místo k životu, ale jako místo k rekreaci. Když se kouknete, co roste lidem na zahradě, tak to málokdy bývají ovocné stromy. Všichni mají túje, douglasky, stříbrné borovice. Nepadá z nich listí, takže se nemusí uklízet bordel. Samozřejmě uhlazený trávník, bazény a pivoňky. Nikdo už nechce slepice, králíky, hnůj a ořešák.

 

 

Úvodní foto: Štěpán Lohr

 

Koukněte na: www.nomadis.cz

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2019/07

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty na tel: 800 300 302

Předplatné zde.