Myslete na sebe, běžte zkusit běhat.

Fenoménem dnešní doby se stává běh. Mládí ověnčené československými seriály a filmy, ze kterých si pamatujeme maminky ověšené taškami a tatínky vykukující zpod aut, je to tam. Ideálem dnešních dní už nejsou maminky od ploten, staly se jím fit mámy nebo maminky s kočárky v běhu, z tatínků v montérkách pak půlmaratonci a kulturisti. Ač vzory sportujících nadšenců možná běžně nenacházíme v generacích našich rodičů a prarodičů, z některých z nás se stali běžečtí „aktivisti“. Zbytek české populace se zatím brání a tvrdí, že běhat neumí nebo že ho to nebaví.

 

 

To, že někoho běh nebaví, chápu. Sama jsem se mu bránila zuby nehty a dlouhá léta věřila, že běh jde zcela mimo mé myšlenkové i fyzické pochody a nevidím na něm nic, co by mne dokázalo pobavit či zabavit. Svůj negativní postoj se mi podařilo nabourat přírodou kolem a ze zarytého neběžce se stal běžec-závislák. Ono to zkrátka nějak samo časem přijde. Třeba ve chvíli, kdy vyčerpáte svá potěšení a budete hledat výzvy k pokoření sebe sama nebo si jen budete chtít „odpočinout“.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/02

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Pavlína Poláková

Pavlína Poláková

Zanechat komentář