Odlehčená dovolená…hoďte batoh na záda a vyražte ven

Mezi oblíbené nové trendy patří minimalismus. Žijeme v době odlehčování, v době dematerializační. Z domů vynášíme krabice s věcmi, které jen zabírají místo, popřípadě si na to najmeme úklidového specialistu, respektive organizátora domácnosti. Zahazujeme boty, vždyť chodit a běhat se dá i bez nich. V zimě získává na popularitě sport otužovací – k ponoru do zamrzlé řeky potřebujete jen sekyru a plavky. I dovolená může být nová, trendy a minimalistická. Anebo to už tady bylo? Bylo. Ostatně jako už všechno. Říká se tomu čundr.

 

 

Dobře vybrané málo

Na čundr se už trochu zapomnělo, tak krátce připomenu, o co se jedná. Čundr je taková aktivita, při které se člověk pohybuje krajinou za účelem pobývání v ní bez dalších významných úkolů, co by měl zvládnout nebo zažít. Člověk na čundru se tímto odlišuje od turisty, který má zpravidla určenou trasu a itinerář a jeho úkolem je splnit plán – dojít na předem určená místa a vidět zvolené objekty, ať už se jedná o přírodní úkazy nebo pamětihodnosti. To na čundru nehraje roli. Další významnou charakteristikou aktivity je, že se provádí s minimem věcí, jelikož si všechno potřebné neseme v batohu a protože si to chceme taky užít, nechceme to mít těžký. Minimalismus ovšem neznamená, že nepotřebujete vůbec nic. Minimalismus znamená, že si poradíte s velmi dobře vybraným málem. Čím líp se připravíte, tím je minimalistický zážitek odlehčenější. Co to znamená v případě čundru?

 

S kým a kam

V prvé řadě je dobré vědět, kam chci jít a s kým. Rozhodně se nevyplatí někoho přemlouvat, aby šel se mnou. Takže když neseženu vhodného dobrovolníka, půjdu radši sama. Můžou nastat nečekané situace a fyzická nepohoda a poslední, co chcete, je se dohadovat s někým, kdo na žádný čundr jít nechtěl. Na druhou stranu je čundr vhodný pro všechny věkové kategorie. A to proto, že nejsou stanovené ty kilometrové normy. Když jsem poprvé šla na čundr se synem (sama, protože jsem nikoho vhodného nesehnala), byly mu tři roky. Vybrala jsem Novohradské hory, protože mají jen mírné kopečky. Denně jsme ušli deset až patnáct kilometrů. Takhle jsme se potulovali tři celé dny, čtvrtý den jsme došli do „civilizace“. Kolem jihočeských rybníků se tedy můžete toulat i s miminem na zádech, i s babičkou o holi. Do Slovenského rudohoří vyrážejte až s desetiletými, samostatnými a schopnými dětmi. Co kdyby si někdo zlomil nohu? Pak každý musí fungovat na sto procent.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/04

jako součást hlavního tématu čísla Zelená  dovolená

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Profilový obrázek

Kateřina Varhaník Wildová

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Koukněte na fb: disfrutalistická agora

Dlouhé info

Zanechat komentář