Perník. Jakými proměnami prošel od dob faraónů? Zajímavosti a tradiční recept navíc.

Vůně perníku souvisí hlavně s obdobím adventu a Vánoc. Z dětství si vzpomínám na krabice plné perníčků se zapečenou mandlí od mé babičky, jejíž recept používám dodnes. Teď mám na mysli perníčky vykrajované. Historie tohoto „uměleckého cukroví“ ale sahá do dávné minulosti, kdy se k pečení používaly dřevěné vyřezávané formy. Při setkání s řezbářem Jiřím Rückerem jsem si ráda vyposlechla o historii perníku pár zajímavostí.

 

 

Perník mezi faraóny?

Písemný záznam z roku 1335 dokládá, že perníky se poprvé objevily v Turnově na církevních trzích. Historici se ale domnívají, že pečivo se stejným složením jako perník se objevilo už v egyptských pyramidách. Jenže tento fakt není písemně doložen, takže kdo ví… I když představa faraóna ukusujícího z perníku s podobou sfingy mě docela baví.

 

Od církve mezi lid

Co víme, je, že u starých kultur sloužily perníky k okultním a náboženským účelům a jistý smysl přetrvával celý středověk do zhruba minulého století. V zemích současné Evropy se perníky původně pekly jenom v klášterech. Trvalo mnoho let, než se pečení perníků dostalo mezi měšťany a řemeslníky, vznikaly první perníkářské cechy.

Z dob, kdy se perníkářství rozšířilo mezi obyčejný lid, pochází termín DRŮBEŘKA – jednalo se o perníky nejedlé, které sloužily na hraní dětem. Děti si musely svůj perníček, ať už jedlý či nejedlý, pěkně zasloužit. Možná by dětem ze současné doby a z našeho rádoby civilizovaného světa občas takový přístup neuškodil…