Perník. Jakými proměnami prošel od dob faraónů? Zajímavosti a tradiční recept navíc.

Vůně perníku souvisí hlavně s obdobím adventu a Vánoc. Z dětství si vzpomínám na krabice plné perníčků se zapečenou mandlí od mé babičky, jejíž recept používám dodnes. Teď mám na mysli perníčky vykrajované. Historie tohoto „uměleckého cukroví“ ale sahá do dávné minulosti, kdy se k pečení používaly dřevěné vyřezávané formy. Při setkání s řezbářem Jiřím Rückerem jsem si ráda vyposlechla o historii perníku pár zajímavostí.

 

 

Perník mezi faraóny?

Písemný záznam z roku 1335 dokládá, že perníky se poprvé objevily v Turnově na církevních trzích. Historici se ale domnívají, že pečivo se stejným složením jako perník se objevilo už v egyptských pyramidách. Jenže tento fakt není písemně doložen, takže kdo ví… I když představa faraóna ukusujícího z perníku s podobou sfingy mě docela baví.

 

Od církve mezi lid

Co víme, je, že u starých kultur sloužily perníky k okultním a náboženským účelům a jistý smysl přetrvával celý středověk do zhruba minulého století. V zemích současné Evropy se perníky původně pekly jenom v klášterech. Trvalo mnoho let, než se pečení perníků dostalo mezi měšťany a řemeslníky, vznikaly první perníkářské cechy.

Z dob, kdy se perníkářství rozšířilo mezi obyčejný lid, pochází termín DRŮBEŘKA – jednalo se o perníky nejedlé, které sloužily na hraní dětem. Děti si musely svůj perníček, ať už jedlý či nejedlý, pěkně zasloužit. Možná by dětem ze současné doby a z našeho rádoby civilizovaného světa občas takový přístup neuškodil…

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/10

jako součást hlavního tématu čísla Tradice

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Markéta Ovsíková

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležitá komunikace, jak jsem ráda v kontaktu s dalšími lidmi. Do tohoto balíčku patří také organizování akcí. Za dobu své činnosti v PDČ už jsem měla nejednu příležitost podílet se na organizaci některé události či setkání. V těchto chvílích jsem jako ryba v divoké vodě, nabitá vidinou něco vytvořit. Když akce skončí, s radostí odplouvám do klidné samoty, kterou potřebuji stejně jako tvoření.

Tvůrcům časopisu a všem kolegům patří můj velký dík.

Dlouhé info

Zanechat komentář