Pjér la Šʹéz o psychospirituální krizi

Napsal/a Pravý Domácí
Soubor duševních procesů, pro který se začalo užívat názvu „psychospirituální krize“, vypovídá o našem životě snad ještě mnohem více než většina ostatních psychických symptomů, se kterými se můžeme setkávat v terapeutické praxi. Například je tu fakt, že ještě donedávna nebyly příznaky psychospirituální krize nikterak odlišovány od jim podobných příznaků, které ukazují na hluboké duševní rozštěpení, pro něž se vžilo ne zcela případné označení – schizofrenie. To svědčí o značné nezpůsobilosti současného akademického establishmentu a na něm závislé mainstreamové psychiatrické i terapeutické praxe integrovat čím dál dramatičtější změny, ke kterým v poslední době v duševním světě dochází.

 

 

Poněkud bezduchá civilizace

Indiáni mají pro tuto situaci daleko případnější označení, když říkají, že „Duch poklepal člověku na rameno“. Přírodní lidé jsou navíc na něco takového také daleko lépe připraveni, protože jejich vrůstání do společnosti je opřené zejména o posilování charakteru a přirozeně dialogického vztahu k duševnímu i duchovnímu světu. Takové ctnosti jsou pro Euroameričana přinejlepším až druhořadé, protože na prvním místě je pěstováno cosi, co zde pro zjednodušení označíme jako obchodní zdatnost.

Když tedy Duch poklepe na rameno příslušníkovi naší civilizace, jež se díky jednostrannému rozvoji obchodní zdatnosti stala poněkud bezduchou, není divu, že se takovému člověku zcela zhroutí jeho dosavadní hodnoty. Obchodní zdatnost totiž rozhodně není tím prvořadým, oč se zajímá Duch právě procitající v dosud spořádaném občanovi.

 

Duch a kolektivní nevědomí

Jelikož životní zkoušky skoro nikdy nepřicházejí v době, když se na ně zrovna cítíme připraveni, a stejně tak jsme obvykle zaskočeni i jejich formou, bývají naše reakce prudké a pro okolí i pro nás samotné značně překvapivé svou chaotickou zmateností. Proto ani není divu, když jsou projevy psychospirituální krize zaměněny s projevy schizofrenie. Nejpodstatnější rozdíl se totiž skrývá uvnitř. U schizofrenie se jedná o projev dlouhodobého plíživého procesu, během kterého se postupně narušuje integrita osobnosti a jejího vědomí vůči všudypřítomnému nevědomí. Z toho důvodu bývá v momentě expanze nevědomí do vědomí osobnost postiženého již natolik dezintegrovaná, že je diktátu kolektivního nevědomí vydána prakticky napospas. Jestliže připustíme, že kolektivní nevědomí a Duch k sobě nikdy nemívají příliš daleko – pokud to dokonce v jistém smyslu není totéž – můžeme porozumět i tomu, proč úvodní projevy schizofrenie i psychospirituální krize vypadají tak podobně. Abychom je mohli od sebe odlišit, museli bychom se nejprve zajímat o individuální vývoj historie případu. A právě tohle nebývá první aktivitou záchytných institucí, ať už je to policie, záchytná zdravotní služba, nebo příjem nových pacientů na psychiatrických odděleních. Pak se snadno stane, že je uplatněna jako první zkusmá medikace tlumící projevy nevědomí. Ta je schizofrenikovi možná částečně prospěšná, rozhodně ale nemůže být užitečná někomu, kdo se přechodně ocitl mimo své duševní těžiště a měl by projít určitými stádii, aby novou a neznámou situaci mohl integrovat do svého života. Protože však osobnost dotyčného není dezintegrovaná, existuje ještě i v takovém případě poměrně pravděpodobná možnost, že i tato neblahá situace dotyčnou osobnost posílí. Jinými slovy – právě se probouzející Duch sám nachází cestu z labyrintu bezduchosti.

 

Autor: Pjér la Šʹéz

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

jako součást hlavního tématu čísla Nemoci duše

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Pravý Domácí

Zanechat komentář