První dáma trendů. Rozhovor s Dominique Peclers

Napsal/a Kamila Boudová
Jedna z největších trendsettingových agentur na světě dodnes nese její příjmení, ačkoliv Dominique Peclers je již mnoho let v důchodu. Svou firmu založila v roce 1970 po tom, co určovala barvy a trendy pro celý francouzský módní a textilní průmysl ve funkci veřejné správy a po několika letech v pozici trendsetterky předního Pařížského obchodního domu Printemps. Podzim svého života tráví dál v profesioním nasazení. V pozici art direktorky vede vizuální identitu i vývoj kolekcí pro značku Animana, jedné z nejudržitelnějších a nejférovějších značek na světě. S její zakladatelkou Adrianou se skvěle doplňují. Dominique miluje produkt, estetiku a marketing a Adriana koncept fair-trade.

 

 

 

Trendy jsou dnes denním chlebem, Dominique. Vy jste stála u jejich zrodu. Jak vlastně vznikly trendy? Mám pocit, že na světě není lepší osoba, která by dokázala povědět tento příběh.

Jako novinářka jsem se zúčastnila konference o módním průmyslu. Řečník navštívil Spojené státy a vyprávěl, jak tam velmi chytře využívají ‘módu’, dnes bychom asi řekli trendy, ke zvýšení poptávky po zboží. Dělali to mnohem lépe, než my.

 

A jak to dělali?

Využívali módu, čili měnící se vzhled oblečení, k urychlení jeho obrátky. Díky měnícímu se vzhledu máte pocit, že to, co máte doma, už je zastaralé a jdete zpátky do obchodu.

Ve Francii se čekalo, až budou zveřejněné kolekce haute couture, tedy vysoké krejčoviny. Ty se potom kopírovali na zakázku klientů, ale pret-a-porter kolekce, které nebyly šité v salónech ale ve fabrikách, byly bez jakéhokoliv stylu či kreativity. Byly to funkční oděvy pro nižší společenské vrstvy a byly rok od roku stejné. Nikoho by ani nenapadlo je nějak vizuálně řešit. Průmyslníci se báli módy. Byli zvyklí vyrábět to, co se prodávalo.

 

A jak se z vás tedy stala ta legenda trendů?

Po skončení konference jsem oslovila organizátory, že mě velmi zajímá jejich projekt. Chtěli otevřít státní agenturu, která by dokázala poradit majitelům továren co vyrábět, aby se to lidem líbilo.

 

A to vám bylo kolik, Dominique?

To bylo v pětapadesátém, takže mi bylo dvaadvacet. Měla jsem diplom z ekonomie, ale pracovala jsem jako žurnalistka a vždy mě lákala móda.

Ta práce ale nebyla nijak kreativní. Měla jsem spíš za úkol vše zanalyzovat a připravit prezentaci pro zástupce průmyslu. Šla jsem třeba do obchodů a ptala jsem se vedoucích, co se prodává dobře, co si myslí, že už by se dál vyrábět nemělo. Ve Francii vládl socialismus. Všichni se báli udělat něco mimo zajeté koleje. Třeba názor, že balerínky nejsou boty. Prodávaly se v oddělení cviček a bačkor a všichni mi tvrdili, že si toto nikdo jako botu nekoupí.

 

Byla tedy padesátá léta a vy jste měla diplom z ekonomie?

Ano, to nebylo úplně běžné. Já jsem studovala Science-Po, to byla tenkrát jediná vysoká škola, kde mohly ženy studovat společně s muži, proto jsem si ji vybrala.

 

Považujete se za feministku, Dominique? Francie je považována za kolébku tohoto hnutí.

Řekla bych, že jsem feministka, ale ne ve smyslu boje proti mužům. Jsem pro rovnost práv, platů a možností. Když jsem působila v týmu architektů, pochopila jsem, že každý tam má svou roli a přináší něco jiného. Muži fungují úplně jinak než ženy a pro mě by práce v tomto čistě maskuliním prostředí byla velmi náročná. Bylo by těžké se v něm prosadit jako jim rovná. Tak jsem raději skončila v módě. O ní se říkalo, že je to plné ženských a gejů. Dobře, řekla jsem si. Jako novinářka jsem toho hodně viděla a pochopila jsem, že chci být v pozadí, u zrodu produktu, že přesně to je má vášeň.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/07

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Kamila Boudová

Kamila Boudová je u nás známá jako Falešná Pařížanka. Po tom, co napsala pouze čtyři sloupky o svém životě v hlavním městě módy navzdory vlastním hodnotám, dostala nabídku napsat knihu. A samozřejmě ji využila.

Ačkoliv žije v Paříži, kde učí na vysokých školách, většina jejich aktivit je v Čechách. Pod hlavičkou SLOU.cz pořádá prodejní a vzdělávací eventy, vydává časopis a rozjíždí online shop. Jejím životním cílem je pozitivně ovlivnit život milionů lidí a zrušit odpad.

“Stejně jako ostatní dopisovatelé mám pocit, že můj život je Pravým Domácím Časopisem nějak zvláštně propojen. Mnoho lidí, které jsem znala, a nebo jen zdáli obdivovala, jsem potkala zde jako své kolegy a teď se s nimi shodou nepředvídatelných náhod setkávám.”

Kamila kromě svého sloupku chystá pro časopis i články na různá témata - od rozhovorů s kolegy revolucionáři po report o porodech ve Francii.

Dlouhé info

Zanechat komentář