Psaní krásných písmen jako meditace, ponořte se do kaligrafie

Potkat mladého člověka, který vyzařuje klid a vyrovnanost a který přesně ví, co chce i co nechce, při hovoru neklouže jen po povrchu témat a cesta za podstatou věci mu není cizí, to pokaždé znamená naději, že se světem ještě není tak zle. Takovou naději ve mně vzbudila i Anežka Hradečná.

 

 

Anežko, jak jsi se dostala ke kaligrafii?

Ke kaligrafii jsem se poprvé dostala, když jsme s kamarády na střední škole vymýšleli celotáborovou hru. Rozhodli jsme se vytvořit kouzelnickou knihu, do které budou děti získávat kouzla. Jasně, mohli bychom to vytisknout, ale to bych nebyla já. ☺ Věděla jsem, že existuje kaligrafie. Začala jsem se ji  učit a vznikla kouzelnická kniha. Po skončení tábora jsem se chtěla zapsat na nějaký kaligrafický kurz. Jenže v mém okolí jsem žádný nenašla, proto jsem se začala učit sama. Zlepšovala jsem se, zlepšovala, až jsem začala učit druhé.

 

Takže jsi samouk, který učí? To zní skvěle. Čerpala jsi z knih a z internetu?

Ano, převážně z internetu, to je pro mě hlavní zdroj. Poslední rok se díky internetu vzdělávám i u zahraničních kaligrafů. Například jsem absolvovala šestitýdenní kurz u jednoho belgického mistra, zaměřený přímo na jedno písmo, což bylo skvělý.

 

Řekla bych, že druhů písem je asi nekonečné množství. Pro tebe je to otevřená cesta, jak jít pořád dál, stále se vzdělávat, je to tak?

Je to tak. Ještě k tomu některá písma mají několik variant. Sama když vidím nějaké pro mě nové písmo, líbí se mi a napadne mě, kde bych ho mohla použít, naučím se ho.

 

A jak je to s psacími nástroji a materiálem, na který se píše?

Já tvrdím, že se dá psát vlastně čímkoliv. Důležité je také zohlednit, co se daným nástrojem tvoří. Kaligrafie se dá dělit podle různých měřítek – jestli se jedná o písma, která vycházejí z historie a opravdu tak vypadala v minulosti, nebo jestli jde o expresivní kaligrafii, kdy se tah vyvyšuje na úplně jinou úroveň. V tomto ohledu je samotná čára dokonalá, písmo už nemusí být čitelné, je to spíš o tom, že kaligrafie podtrhává myšlenku a dodává dílu emoci. Co se týče papíru, tam je nepřeberné množství možností. Lépe se píše na papír, který obsahuje klížidlo, a psaný text se pak nerozpíjí. Ale vlastně i rozpité písmo na neklíženém papíře může působit zajímavě a zapadat do tématu. Abych to shrnula: vždycky je potřeba, aby se správně potkal druh písma, nástroj, barva a papír (nebo jiný materiál). Nabídka je opravdu široká.

 

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/09

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Markéta Ovsíková

Pravý domácí časopis pro mě skýtá skutečné bohatství. Začíná to lidmi, kteří tvoří redakci a kteří jsou mi všichni milí. A dál se to krásně větví: díky článkům – většinou o zajímavých lidech – a také díky mnohým setkáním mám možnost poznávat další a další prima osoby. A díky nim se dál seznamuji s dalšími. Je to nekonečný proces, kterým proplouvám a který mě blaží.

Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležitá komunikace, jak jsem ráda v kontaktu s dalšími lidmi. Do tohoto balíčku patří také organizování akcí. Za dobu své činnosti v PDČ už jsem měla nejednu příležitost podílet se na organizaci některé události či setkání. V těchto chvílích jsem jako ryba v divoké vodě, nabitá vidinou něco vytvořit. Když akce skončí, s radostí odplouvám do klidné samoty, kterou potřebuji stejně jako tvoření.

Tvůrcům časopisu a všem kolegům patří můj velký dík.

Dlouhé info

Zanechat komentář