Psychedelické houby, zkušenost redaktorky Katky Wildové

V rubrice o houbách nemůže chybět pojednání o psychedelických houbách. Dumám už asi půl roku, ze které strany se do toho pustit. Těch stran je totiž spousta. Psychedelické houby zkoumají mykologové, lékaři, neurologové a psychiatři. Etnologové a etnobotanikové pasou po příležitostech popsat soužití psychedelických hub a posledních domorodých kmenů. Také zájem historikův by se našel, i v kulturních dějinách má užívání psychedelických hub místo. Pak tu máme šamanství a léčitelství. A v neposlední řadě laické experimentátorství… Tak já tohle všechno vezmu v úvahu, ale řeknu vám to po svém. Řeknu vám, co houby řekly mně. A co si o tom myslím.

 

 

Co o nich zběžně víme

Dřívější atlasy uvádějí „magické houby“ jako jedovaté, v těch novějších jsou uváděné jako halucinogenní. Popravdě, předchozí atlasy to dělaly lidem jednodušší, nikdo nic nezkoumal a bylo. Jenže, jak se to dostane na papír, je to v éteru, už se o tom ví. Slovo „halucinogenní“ tedy vešlo ve známost, ale co to vlastně znamená? Já mám kupříkladu pocit halucinací, když náhodou někde vidím puštěnou televizi. To se mi snad musí zdát! Všechno, co mi ukázaly houby, se zdá být daleko reálnější. Tak nevím. O houbách taky víme, že je nesbírá jen pár hledačů v české kotlině na loukách zahnojených kravským trusem, ale vyskytují se v mnoha kulturách všude na zeměkouli. Psychedelických hub je více druhů a tyto různé druhy se vyskytují v různých klimatech. Směrem na východ od nás byly známé praktiky sibiřských šamanů s použitím muchomůrky červené – Amanita muscaria. V Americe šamani (a nejen oni) sbírají lysohlávku kubánskou – Psilocybe cubensis. V Česku se sbírá lysohlávka kopinatá a česká a moravská. A tak dále, prostě všude roste něco, přičemž různé houby obsahují různé psychoaktivní látky. Víme, že zájem o tyhle houby je víceméně setrvalý od lidské prehistorie, jde napříč kontinenty, jednoduše – lidi nepřestává zkušenost se světem, který otevírají houby, zajímat.

 

Místo a nastavení

Osobně jsem nikdy nesnědla psychedelických hub velkou dávku a nejím je často. Ono taky sníst houby není to samé jako dát si pivo. Pivo si můžete dát prakticky kdekoliv – doma, v zahradní restauraci, u stánku na dostizích, v nádražní restauraci nebo jinde – a vždycky to bude tak nějak stejné pivo. S houbami je to komplikovanější. To, co houby příjemci řeknou, hodně záleží na tom, kde je konzumuje a jak je přitom rozpoložený. V zoufalém prostředí a s chaosem v hlavě bude psychedelický prožitek zoufalý – tomu se říká „bad trip“, něco jako všechny noční můry světa. Takovou zkušenost si lidé spíše nepřejí, dá se z toho i zcvoknout, takže je lepší se tomu vyhnout volbou vhodného prostředí (nejlíp nějaká ochočená příroda) a celkovým zklidněním roztěkaného individua před požitím psychoaktivních substancí. Vhodný je rozumný půst, procházka, bloumání. Naprosto nevhodné je řešit předtím rodinné problémy, někam telefonovat, dodělávat práci na poslední chvíli a tak. Chce to klid a nohy v teple, jak se tak lidově říká, a já bych zdůraznila, že pohodlné a přiměřeně teplé oblečení taky hraje roli. V bezpečném prostředí a s klidnou hlavou se není čeho od hub obávat. Nicméně zážitek to bude každopádně, což také vyžaduje čas to později náležitě strávit. Je blbost plánovat si na následující den nějaký program. Takže na houby potřebuju aspoň dva celé dny. Jedině tak mi můžou říct ještě něco jiného, než že jsem ve špatný čas na špatném místě a řeším kraviny.

 

 

 

Varování: Tento článek není návodem k použití. Je reflexí osobní zkušenosti autorky, ostřílené čarodějnice. Důrazně nedoporučuji podobné experimenty nikomu, kdo pochybuje o své psychické stabilitě.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/09

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Kateřina Varhaník Wildová

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Koukněte na fb: disfrutalistická agora

Dlouhé info

Zanechat komentář

Pravý domácí hithit

Chceme zlepšit Pravý domácí časopis a rozhodli jsme se zkusit se obrátit na pomoc našeho kmene. Pokud se vám náš časopis líbí a myslíte si, že to má smysl, budeme moc rádi, když náš podpoříte na HITHIT.