Štafetový redakční rozhovor…odpovídá Miloš Špringr

Napsal/a Kamila Boudová
Kruh se uzavírá. Miloš Špringr, který vloni zpovídal Katku Varhaník Wildovou, se pro tohle číslo stal zpovídaným a ukončuje tak druhé kolo štafety rozhovorů. Pozoruhodné je, že mu otázky kladla Kamila Boudová, která je nejen naší redaktorkou, ale zároveň Milošovou bývalou studentkou. Žijí teď víc jak tisíc kilometrů vzdáleni, přesto se zrovna oni dva jako jedni z mála při rozhovoru setkali osobně.

 

 

Pamatuji si tě jako učitele angličtiny, můžu dokonce říct, že si tě pamatuji jako obávaného učitele angličtiny, jako populárního patrona školního parlamentu a po deseti letech se s tebou setkávám v týmu Pravého domácího časopisu. Řekl bys, že tvá kariéra je snová? Promítají se v ní tvé dětské sny?

Snová kariéra to rozhodně není, protože pokud si dobře pamatuji, tak jsem o své kariéře snil jen málokdy. Když už jsem tedy snil, snil jsem nejdříve o hajném. Žil bych na hájovně daleko za vsí a s sebou bych měl svou maminku, která by se o mě starala. Potom jsem chtěl být doktorem, pediatrem a nakonec mým největším snem bylo stát se prezidentem. No a když nad tím tak přemýšlím, možná jím i někdy budu, kdo ví.

 

Jako učitel angličtiny jsi u nás ve městě doslova legenda. Jsi na jednu stranu obávaný a na druhou stranu obdivovaný a milovaný. Sama jsem tvé hodiny zažila a často jsem měla pocit, že v tom plavu. Že jsi tři míle před studenty, a tak je nutíš se prostě naučit rychleji. Je to promyšlená strategie?

Za legendu se nepovažuji. Vždy dělám prostě to, co považuji za správné, co mě baví, ale pravdou je, že se mě někteří studenti trochu báli, především ale proto, že jsem po svých studentech vždy vyžadoval, aby na mé hodiny chodili připraveni a dávali na nich pozor. Používal jsem v té době poměrně novátorské metody výuky, a proto se možná někomu mohlo zdá, že jsem někde jinde, ale jsem přesvědčen, že jsem se svými studenty byl na stejné vlně.

 

Jak bys popsal, co jsi dělal?

To, že jsem mluvil anglicky, jsem považoval za samozřejmý. Důležitý pro mě bylo neučit angličtinu, ale učit anglicky. Děti chtějí sdílet, chtějí s vámi komunikovat, když jim k tomu dáte příležitost, když pro to vytvoříte prostředí. Pro mě nebylo důležitý, zda je ten jazyk stoprocentně správně. Chtěl jsem, aby se naučily v něm vyjadřovat. Šlo o touhu komunikovat. O to mi šlo.

 

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/04

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Kamila Boudová

Kamila Boudová je u nás známá jako Falešná Pařížanka. Po tom, co napsala pouze čtyři sloupky o svém životě v hlavním městě módy navzdory vlastním hodnotám, dostala nabídku napsat knihu. A samozřejmě ji využila.

Ačkoliv žije v Paříži, kde učí na vysokých školách, většina jejich aktivit je v Čechách. Pod hlavičkou SLOU.cz pořádá prodejní a vzdělávací eventy, vydává časopis a rozjíždí online shop. Jejím životním cílem je pozitivně ovlivnit život milionů lidí a zrušit odpad.

“Stejně jako ostatní dopisovatelé mám pocit, že můj život je Pravým Domácím Časopisem nějak zvláštně propojen. Mnoho lidí, které jsem znala, a nebo jen zdáli obdivovala, jsem potkala zde jako své kolegy a teď se s nimi shodou nepředvídatelných náhod setkávám.”

Kamila kromě svého sloupku chystá pro časopis i články na různá témata - od rozhovorů s kolegy revolucionáři po report o porodech ve Francii.

Dlouhé info

Zanechat komentář