Štafetový rozhovor – odpovídá Any Veselovská

V dalším díle štafety má jedna editorka zpovídat druhou. Ačkoli se vídáme poměrně pravidelně a lhala bych, kdybych řekla, že naše setkání jsou vždy jen urputně pracovní, na štafetový rozhovor jsme ve svých diářích prostor nenašly. Domluvily jsme se, že otázky pošlu mailem… Dál se to vyvinulo poměrně nečekaným způsobem. Any je totiž duše nespoutaná a velmi tvůrčí, a pokud při zadání čehokoli čekáte řešení, které je v obecném měřítku obvyklé a běžné… obvykle se nedočkáte J. Takže pokud na šest položených otázek očekáváte šest odpovědí, nemůžete se divit, když dostanete osobní filozofickou úvahu na téma „život“, kde žádných otázek od začátku nebylo třeba.

 

 

Any: Moje maminka měla kamarádku. Jejich mamky se taky trochu přátelily. Hlavně si ale, možná díky sociální situaci a možná jen tak, protože to je pěkné, vyměňovaly tiskoviny. Jedna domácnost koupila třeba „Vlastu“, druhá „Květy“ a za týden se navštívily kvůli výměně nebo vyslaly do druhé domácnosti dceru.

První výtisk PDČ jsem dostala podobným způsobem. Bylo to veliký! Bylo to číslo s článkem o pobytu ve tmě a o plstění. Ten den odpoledne jsem šla na kurz plstění a doma jsem měla rozečtené Tvarytmy. Spustila se lavina synchronicit a otevřelo se jedno hodně významné přátelství. Takhle jsem k časáku přišla. Než jsem ale začala psát, pomáhat a kreslit, muselo ještě mnoho vody uběhnout. Divoké vody.

Dostalo se mi sil na to, vyrvat si ze srdce po letech soužití kus sebe samé a odejít z mnohaletého vztahu. Následovala první cesta na zkušenou, osahat si, že mě svět za hranicemi nesežere. Pak další krok do nejistoty, ke kterému jsem se odhodlala, a i kdyby to tak nebylo, nevyhnutelně by přišel – výpověď z práce. Ve zdech koncernu jsem byla vždycky trochu provokatér, ale to se nevylučovalo s tím, že prvních pár let taky něco jako premiant. Když člověk svede přirozeně spoustu věcí a často stejně dobře nebo lépe než ostatní, je pak těžké poznat, proč tu je doopravdy.

 

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/01

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

 

 

O autorovi

Michaela Šimková

Michaela Šimková

Pro Pravý domácí časopis fotím – s velkou radostí, píšu – s velkou pokorou a pracuji jako editorka – s velkým nasazením. O co více je v časopise pro čtenáře viditelná stopa fotografa – však fotka má moc povědět nepopsané i nepopsatelné, o to méně jsou rozeznatelné otisky práce editora, který v pozadí dohlíží na správnou délku textů, správné rozlišení obrázků a správné dodržování termínů.

Díky světové finanční krizi jsem po mateřské dovolené zjistila, že práce nemusí znamenat trávit pevně vymezený čas v kanceláři na druhém konci města, že mohu dělat, co mě baví tehdy a tam, kde chci. Pravý domácí časopis mi pomáhá tuto vizi každodenně naplňovat. Dává mi možnost spolupracovat s podobně naladěnými inspirativními lidmi, kteří mě obohacují a stali se mi milými přáteli.

Krom stránek časopisu mě můžete potkat v ulicích Prahy při focení dětí (www.misigraphic.cz) nebo si ode mě nechat vytvořit kalendář či koláž z fotek (www.fler.cz/misulka7)

Dlouhé info

Zanechat komentář