Stále dokola nakupovat nové věci? Zkuste to jinak! Představujeme Opravárnu.cz

Napsal/a Tomáš Hajzler
V tomto textu chci představit v Česku ojedinělý projekt, jehož misí je změnit to, jak přistupujeme k předmětům. Dnes umíme plýtvat ledasčím. Opravarna.cz ukazuje systém o poznání udržitelnější.

 

 

Zrození kultury šmejdů

Kde se vlastně vzala dnešní kultura šmejdů, proč dnešní výrobky tak málo vydrží a proč máme pocit, že nové je lepší než staré? V historii to bývalo naopak: když se něco rozbilo, tak se to opravilo. Tak to dělali naši předkové desítky tisíc let. Až do 20. let minulého století. Tenkrát se zrodil tzv. Phoebus kartel, který sdružil tehdejší největší světové výrobce žárovek a pod hrozbou vysokých sankcí je zavázal vyrábět žárovky s omezenou dobou svítivosti. Žárovky, které tehdy vydržely svítit v průměru přes 2000 hodin, začaly postupně praskat už po tisíci hodinách. Tak se zrodily první „šmejdy“ a nová podnikatelská strategie s názvem „plánované zastarávání“, jejímž cílem bylo podpořit nakupování, růst a podnikatelské zisky. V historii platilo vždy, že to, co se rozbilo, se také opravilo. Až do 20. let minulého století. Od té doby uctíváme jednorázovost.

 

Šíří se jak mor

Tento fígl se ze žárovek velmi rychle rozšířil do většiny ostatních oborů – oděvního, automobilového, nábytkářského. Dnes je jedním ze základních principů, na kterém staví mimo jiné výroba elektronických spotřebičů. Používá ji například i pro mnohé lidi až kultovní firma Apple. Ta v tomto tématu proslula případy nevyměnitelných baterií u iPodů, speciálně vyvinutými šroubky, na které neexistoval šroubovák, u iPhonů, umělým zpomalením iPhonů a plejádou dalších triků, které měly a mají za cíl snížit životnost výrobku nebo zamezit jeho opravitelnost.

Velký kus práce v přechodu od opravitelnosti k jednorázovosti odvedl celosvětově i nadnárodní nábytkářský gigant IKEA, u kterého je známo, že většinu jejich nábytku smontujete jen jednou, možná dvakrát a velmi pravděpodobně se s ním už nepřestěhujete. Ve Velké Británii byla svého času velmi kritizovaná kampaň vyzývající lidi, aby vyhodili starý nábytek a nakoupili nový v IKEA. Přitom právě nábytek býval to, co se dědilo po generace a bylo na celý život. Bylo to ale hlavně to, co utvářelo domov. V případě IKEA je tento přístup obzvlášť tristní, neboť firma se dlouhodobě profiluje jako průkopník zodpovědného podnikání zachraňující planetu. U Applu je to smutné zase v tom, že je to firma, která udává tón hned několika odvětvím – určuje standardy, ceny, způsoby fungování a její vliv je tak enormní.

Výrobci se jednoduše dohodli, že budou vyrábět výrobky jen tak kvalitní, aby vydržely pouze po dobu zákonné záruky. Čím dříve se po uplynutí záruky rozpadnou a čím obtížněji opravitelné budou, tím lépe pro firemní zisky.

 

Trendy

Jako by nestačilo to, že výrobky, které dříve vydržely několik generací, se najednou po pár letech, nebo dokonce měsících či týdnech začaly rozpadat, v padesátých letech se v USA k plánovanému „fyzickému“ zastarávání přidalo nově i zastarávání psychické. Průkopníkem zde byl General Motors za dob vedení Alfreda Sloana. Právě tato firma tehdy odpálila z tehdejšího pohledu velmi inovativní, dnes už ale zcela běžnou masívní reklamní a mediální masáž, jejímž cílem bylo vnuknout lidem myšlenku, že by si měli kupovat různé věci pro různé příležitosti podle vlastního individuálního vkusu a pravidelně se měnících módních trendů, a tím se odlišit a vystoupit z davu. Mimochodem, byl to právě jeden z šéfů GM Charles F. Kettering, který už v roce 1929 proslul větou: „Reklama je organizované vytváření nespokojenosti.“

 

 

„Reklama je organizované vytváření nespokojenosti.“ Charles F. Kettering

Zbytek příběhu znáte. Na západ od Aše – v USA a Velké Británii zejména – se pradávný zvyk pořizovat si věci tak, že si je člověk vyrobil buď sám, případně s pomocí rodiny a přátel, nebo je zdědil či si je koupil na celý život, začal jevit jako zastaralý a nemoderní.

Klam re-klamy je totiž mocný. Funguje stoprocentně. V roce 1990 zaklel i nás. Byli jsme mimořádně vyhládlí z té socialistické šedi, podpultovek a front na mandarinky. Po jednorázovosti jsme skočili jako slepice po flusu. I my tak dnes nakupujeme víc a víc věcí, které se nám obratem rozpadnou buď v rukou, nebo v našich hlavách, nebo dost často obojí. A musíme znovu do obchodu.

Důsledky tohoto systému známe všichni: neudržitelné drancování planety a ekonomická nerovnost, kdy bohatí bohatnou a chudí chudnou. V osobní rovině platí, že čím víc nakupujeme, tím víc musíme vydělávat. Čím víc peněz potřebujeme, tím spíš se věnujeme práci, která nás netěší a nikomu neprospívá. Místo abychom žili, na život pouze vyděláváme. Hloupý systém.

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/04

jako součást hlavního tématu čísla Zelená  dovolená

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

O autorovi

Tomáš Hajzler

Tomáš Hajzler (1971)

Do osmnácti žil relativně poklidným životem obyvatele malého východočeského městečka. Pak se několik let toulal po světě, aby to po návratu zkusil daleko dotáhnout. Dotáhl to až k syndromu vyhoření. Proto „přehodil výhybku” a začal se věnovat tématu nové práce a budoucnosti podnikání Dnes vydává knihy (Peoplecomm), píše, přednáší, vyhledává a propojuje firmy, které kladou vyšší smysl nad vydělávání (Slušná firma).

Jako dobrovolník pomáhá v základní škole svých dětí (Montessori na Beránku). Spolu-založil KPZ-ku - skupinu alternativního zajišťování potravin. Jeho velkým zájmem je budování decentralizovaných, soběstačných společenství. S manželkou Petrou, dcerami Valérií a Valentýnou, fenkou Haluškou a se svými sousedy žije v pražských Komořanech.

Dlouhé info

Zanechat komentář