Trápí vás trápení slepic ve velkochovech? Pořiďte si vlastní!

Iva Musilová
Napsal/a Iva Musilová

 

Už delší dobu ve mně s každým rozklepnutým vajíčkem ze supermarketu zahlodala výčitka, cože to svým nákupem vlastně podporuji. Klece, haly, trápení zvířat. Produkci, produkci, produkci. Jatka. Ale svědomí rychle umlčel argument skvělé akční ceny 2 Kč za kus, která pro mě, matku na mateřské dovolené hospodařící s utaženým rozpočtem, bývala dostatečnou omluvou. A tak jsme ta vajíčka kupovali a jedli dál.

 

 

Slepice v nouzi

Ke změně mě nakopl až projekt Slepice v nouzi, na který jsem narazila v rozhovoru s jeho zakladatelem Petrem Dobrým. V prvním roce snůšky jsou slepice v intenzivních chovech doslova vyždímány na maximum, aby pak nastoupily na jednosměrný výlet k řeznickým nožům. Tato organizace tyto tzv. „vynesené“ slípky z chovů vykupuje a hledá jim nové dvorky, neboť ony do výslužby zdaleka ještě nepatří. Vejce dávají i další roky, sice již ne každý den, ale dost na to, aby pět slepic pokrylo potřeby čtyřčlenné rodiny a ještě něco zbylo pro sousedy.

 

Maringotka jako kurník

A tak započala naše drůbežářská mise. Za domem máme kousek zahrady, kde kvete akorát tak harampádí. Máme tedy i plácek. Toť vše. A jak dál? „Musíme načerpat nějaké znalosti, jak na to,“ povídám svému manželovi. Babky-sousedky však na moje zvídavé otázky ohledně chovu kuru domácího odpovídaly jen velmi jednoduše a neurčitě: „To jim něco hodíš, ňáký zbytky, nasekáš kopřivy, vodu, aby měly, ráno je pustíte a večer zavřete.“ Jistě, pro ně jsou slípky celoživotní samozřejmostí a příliš o tom nedumají. Potřebuji edukativnější přístup, potřebuji odbornou literaturu, říkala jsem si. A tam v jedné knížce jsem objevila i vysněný kurník. Upřímně, do tohoto okamžiku jsem vůbec netušila, že nějaký vysněný kurník mám, ale byl to on! Maringotka, jejíž interiér byl přestavěn na slepičí dům: hřady, kukaně s hnízdy, prostor pro nářadí a krmivo, okna, žebříček. Nádhera! „Manželi, musíme koupit maringotku!“

Sehnat vhodnou maringotku, která není na konci světa, nestojí ranec peněz, a zařídit její převoz je nelehká věc. Můj muž to dokázal. Natřel ji načerveno, zateplil, ze dřeva sbil potřebný slepičí nábytek a celý plácek ohradil plotem. Hurá, jsme připraveni přijmout kvokající osazenstvo!

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/05

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

 

O autorovi

Iva Musilová

Iva Musilová

Zanechat komentář