Úleky z reklamy pohledem lektorky jógy a bývalé lékárnice

Irena Kubicová
Napsal/a Irena Kubicová
Každé roční období s sebou přináší s železnou pravidelností i cílené reklamy na naše zdraví, přináší snadné návody na to, jak zatočit s bacily, být honem fit, ne, mít silnou imunitu a rychle po nemoci zase dobře vypadat. Do naší mysli zasévá semínka, že být dobrá máma a mít zdravé dítě znamená podat te
n a ten sirup na noc a pravidelně v určený čas tu a onu tabletku. Že je to tak snadné, sáhnout do lékárničky, podat lék a čáry máry fuk, vše je v pohodě. Dospělý jde s úsměvem do práce a děti si vesele hrají či jdou (možná o trochu méně vesele, nicméně zdravé) do školy, rodiče jsou spokojení. Prodej léku rapidně stoupá, jak jinak taky, proto se na něj ta reklama dělala.

 

 

Za pultem lékárny

Jako bývalou lékárnici mě vždy frustrovalo velké nadužívání léků, mnoho nelogických kombinací a zbytečné nasazování léků tam, kde se i podle medicínských postupů má jít, alespoň nějaký čas, jinou cestou. Vadilo mi zabíjení komára velbloudem. Nedokázala

jsem pochopit, že 10 let stále dokola vysvětluji, že zvýšená teplota do 38,5 stupně se netlumí. Žádný paralen, nurofen, tělo se nechává bojovat s nemocí. Právě pro svůj boj tělo potřebuje teplotu zvýšit. Všichni už to přece musí vědět! 🙂 Ruku v ruce s tím bolest jako téma, ohromné nadužívání „růžových tabletek“, o kterých reklama tvrdí, že jsou pomocí proti jakékoli bolesti, a kterých se prodá nevýslovné množství. Stejně tak jako litrů kapek a sprejů proti rýmě, které drtivá většina kupujících ani nepotřebuje. Paradoxně si jimi navíc ničí nosní sliznici a vytvářejí návyk. Špatně léčený kašel udělá mnohdy větší paseku než kašel neléčený. I když lidé dostanou od lékárníka patřičné informace, přesto léky chtějí. Většina z nich nemá trpělivost a čas jít jinou cestou, obvykle je ani nenapadne po vlastní cestě pátrat a svůj organismus neustále oslabují, nerespektují, nepátrají po příčinách nebo si je nechtějí připustit… až je z toho chronická nemoc.

Na vině jistě není pouze „zlý farmaceutický průmysl“, kterému jde jen o peníze, nebo jen naši lékaři, kteří jsou přetížení a zvyklí na určité postupy. A postupy říkají, že se léčí léky. Mnoho pacientů léky vyžaduje. Požadují v ordinaci předpis toho, co jim doporučila sousedka, že zaručeně zabere, toho, co viděli v televizní reklamě, nebo trvají na předepsání antibiotik i při virózách. Zodpovědnost je především na nás, na lidech. Zodpovědnost za vlastní zdraví, za svou informovanost, za strach a za vlastní vztah k autoritám máme ve svých rukou.

 

Každý extrém je… extrém

Žiji mezi lidmi, kteří o nemocech smýšlejí jinak. Snažím se zamýšlet nad životosprávou, psychosomatikou, přírodními rytmy, dávat vše do souvislostí a vnímat svůj životní styl jako součást prevence, užívat bylinné přípravky. Jsme však stále v menšině. I tato menšina má ale svůj pól, kam se vejdou i zarputilí odpůrci všeho chemického, vše řeší výhradně přírodními postupy, farmaka považují za jedy, odmítají všechna očkování a bez léků chtějí zvládnout i zápal plic. I to je jeden z možných pohledů, ale všímám si v něm stejné zarputilosti a vnitřní agrese proti každé krabičce z lékárny, jaká je na opačném pólu. Ve výsledku jsou „zarputilí alternativci“ i „chemičtí polykači“ ve stejné vlně negativní energie.

 

O autorovi

Irena Kubicová

Irena Kubicová

Zanechat komentář