Z čistého starověku za špínou do středověku aneb Kam naši předci chodili na záchod?

istock_000000436356medium.jpg
V dějepise nás učili, ve kterém roce proběhla ta či ona bitva, kdy zemřel ten a ten panovník a jakou politiku zastával. Samé nezáživné věci. Mě ale vždycky spíše zajímalo, jak lidé žili, co jedli, jak prožívali svoje emoce, zda byli šťastní a co si vlastně mysleli o životě. A také mě zajímalo, kam chodili na záchod.

 

Jak vůbec naši předkové řešili hygienu a takové ty ryze intimní záležitosti? Kam chodili vykonávat svoji potřebu? Čím si utírali své poddané či vznešené zadky? Takové středověké latríny a překypující nočníky vylévané z oken rovnou na ulici, to muselo být něco! A ten smrad!

 

Starověk se považuje za dobu, kdy lidé dbali na čistotu, navštěvovali lázně a věnovali se pěstění těla, naopak středověk za období špíny a moru, kdy se smrduté obsahy nočníků vylévaly přímo na ulici. Lidé se zřejmě nestyděli vykonávat přirozené potřeby jeden před druhým, vždyť i za doprovodu party pověřených svědků souložili. Takový král to asi neměl zrovna jednoduché, pokud si vyloženě neliboval v exhibicionismu, na jeho intimitu totiž dohlížely mraky způsobilých osob a nikdy ho nikdo nenechal o samotě, aby ho snad náhodou někdo v nestřežené chvíli nepřipravil o život.

 

I na latríně se dá přijít o život

Mohlo by se zdát, že záchod je zcela bezpečné místo, kam se člověk může zašít a v poklidu rozjímat, jenomže právě proto se v historii na onom místě odehrálo už několik vražd. Pokud bylo potřeba někoho zbavit života, nabízela se možnost využít právě jeho největší bezbrannosti a chvíle, kdy je osamocen a vůbec útok nečeká. Právě český kníže Jaromír přišel o život dosti potupným způsobem, když ho vrah překvapil na latríně a proklál oštěpem, jakoby už nestačilo, že byl dříve připraven o svou mužnost i o zrak.

 

Nedávno jsem byla na návštěvě jednoho úžasného hradu a mohla jsem si prohlédnout historické záchody. Ten původní byl vybudován jako velmi hluboká díra, která vedla až ven, odkud se klidně mohl útočník vyšplhat nahoru, a dostat se tak dovnitř a překvapit člověka právě vykonávajícího potřebu jaksi přímo zespodu. Proto se do jámy na obranu proti vetřelcům vkládaly zábrany, které znemožňovaly útočníkovi proniknout až do hradu.

 

Běžně se používaly nočníky, které se skladovaly pod postelí a vylévaly do hradního příkopu, kam zpravidla vedlo i vyústění královské latríny, tak zvaného prevétu anebo staročesky řečeno výsernice. Prevét byl také často umísťován do výklenku ve zdech. Používaly se i jakési přenosné stolice, které měly dřevěnou konstrukci k usednutí a vyjímatelnou keramickou nádobu, do které se vykonávala potřeba. Nočníky nebo přenosné stolice se brávaly s sebou i na cesty. Zhruba od 13. století se ve městech začaly objevovat jakési první odpadní jímky, na venkově se vždy a za všech okolností používaly kadibudky, pokud se nechodilo rovnou na hnojiště nebo do lesa.