Z čistého starověku za špínou do středověku aneb Kam naši předci chodili na záchod?

Splachovací záchod pochází už z konce 18. století

První splachovací záchod byl vyroben v roce 1775 dle návrhu londýnského hodináře Alexandra Cummingse, který si jej nechal patentovat. V té době byly používané i přenosné klozety se zásobníkem písku či popelu v poklopu anebo přenosné splachovací toalety s nádrží, kam se ručně nalévala voda. Často se využívaly na cestách, zejména v kočárech.

 

Klasické splachovací záchody se pak běžně začaly objevovat a šířit někdy od konce 19. století, i když v chudších rodinách na venkově se ještě dlouho chodilo vykonávat potřebu ven, mimo obytnou budovu. Suché dřevěné záchody, tak zvané kadibudky, se stavěly buď samostatně, nebo byly součástí hospodářských budov. Ono je to totiž skvělé hnojení, to by měl každý ekologický farmář vědět.

 

V dnešní době vznikají ekologické toalety, které zpracovávají a kompostují svůj obsah tak, aby byl co nejvíce ekologicky odbouratelný a nedocházelo k zamořování pitné vody výkaly. Zkrátka a dobře, je třeba prdět šetrně a s co největším ohledem na přírodu. Není to tak dávno, co se mě dcera ptala, proč máme tak zašlou záchodovou mísu, když jinde nalezla zářivou čistotu s briliantovým leskem. Odvětila jsem stručně a věcně, že chemické přípravky u nás doma nemají šanci, a jala se naši výsernici vydrhnout rozkrojeným citronem.

 

Je libo kousek toaletního papíru?

Čím si naši předkové utírali zadky? Toť otázka. První toaletní papír se prý objevil v Číně už někdy v 6. století př. n. l. Spolu s vynálezem splachovacího WC se v druhé polovině 19. století objevil i toaletní papír, který pak pěkně poputoval z Ameriky do Evropy. Do té doby se používalo všechno možné, například sláma, různé útržky látek, listy rostlin, větvičky, mechy, ledacos jiného a dokonce i obroušené dřevo. V pozdější době i novinový papír, který však často ucpával záchodové mísy, a tak se spíše přeorientoval na balení dámských vložek a ukládal se do odpadkových košů. Ve východních, zejména hinduistických či muslimských komunitách se tradičně používala k očistě pozadí levá ruka, ta pravá držela prvenství v přijímání potravy a zdravení, hlavně aby se to nepopletlo.

 

Když jsem naposledy navštívila svého kamaráda a kochala se jeho nádherně rozkvetlou zahradou, přepadlo mě volání přírody a byla jsem nucena zastavit se v jeho kadibudce. Překvapilo mě, že jsem tam místo toaletního papíru objevila jakési obrovské chlupaté listy. Lopuchy to nebyly. Když jsem se ho posléze ptala, co to má za originální toaletní papír, dostala jsem odpověď, že se jedná o hovnorylky (jihočesky) nebo též řiťomazky (poprvé prý je použil lejní pan Kolomazník z Dolního Dupova, to když sakroval a divil se, když se mu už potřetí protrhly).

 

Pohrozila jsem mu, ať si ze mě nedělá legraci, že to všechno napíšu do Pravého domácího časopisu, leč on pokračoval s výkladem: O prvenství se léta přel s bratrem Bobkem z kláštera v Kejdě, jak praví Dolnodupovské anály. Kolomazník se tak divil trojnásob, jednak že jsou listy tak hebké, podruhé, když se protrhly, a potřetí, když Bobek spor u soudu vyhrál, což podle něj posral. Odtud prý název divizna, jak praví jedna z legend. Na závěr mi popřál hebké sraní, nezbývá mi, než vám popřát to samé, a pokud by vám někdy došel toaletní papír, sežeňte si chundelaté listy divizny a nedivte se…

O autorovi

Profilový obrázek

Taťána Kročková