Život je hojnost, rozhovor s Terezou Havrlandovou, zakladatelkou firmy Lifefood

Tereza Havrlandová je všechno možné, jen ne tuctová holka, která by zapadala do nějakých škatulek. Vystudovala hned dvě vysoké školy – Právnickou fakultu UK a VŠE (na té si ale dodnes nevyzvedla diplom). Dlouhou dobu žila v zahraničí – zejména v Austrálii, na Novém Zélandu, v Americe a ve Francii. Právě tam ji oslovil koncept živé/raw stravy, a to natolik, že je vitariánkou už dvanáct let. A protože neměla na trhu dostatek zboží tohoto sortimentu, tak si takovou firmu založila. Dnes společnost Lifefood vyváží do více než 20 zemí světa. Vše je v bio kvalitě, bezlepkové, bez laktózy a aditiv. Firmu řídí Tereza často z dalekého zahraničí, zejména od oceánů, neboť jejím velkým koníčkem jsou sporty, zejména kitesurfing.

 

 

S oporou vesmíru a PachaMamy

Osobně jsme se poprvé potkaly na setkání Slušných firem, ale nějak tak jsme o sobě věděly navzájem na dálku už dlouho. Takže jsem po Tereze trošku pokukovala a nenápadně ji pozorovala. A všimla jsem si, že jedla snad nejvíc ze všech účastníků. Téměř neustále měla před sebou hrozen vína, mísu zeleninového salátu nebo nějakou tyčinku Lifefood. Já jsem zase Terezu zaujala tím, že jsem se při na místě trochu rozvášnila a před všemi začala mluvit o vesmírném řízení a napojení na vesmír, vznikla z toho trochu komická situace, kdy se někteří smáli, někteří nevěřili… a Tereza za mnou pak přišla a říkala si, že je ji líto, že ne všude lze na toto téma otevřeně mluvit, protože se to často nesetkává s pochopením. A já měla hned začátek rozhovoru.

 

Takže Terezo, my v PDČ o vesmíru mluvíme rádi, a tak by mě zajímalo, jaké jsou tvé momentální vztahy s ním, co ti sděluje a jak se spolu máte?

Máme se, to určitě. Je to asi jako s připojením k internetu – v podstatě se bez toho dnes už nedá obejít, občas to ještě vypadává ale celkově se kvalita i rychlost připojení oproti minulosti podstatně zlepšily a objemy dat výrazně zvýšily. Horší to je občas s výkladem stahovaných informací, ale na překladovém slovníku se intenzivně pracuje. Naštěstí ne vždycky je zapotřebí všemu rozumět.

A ještě jedna věc – já bych neřekla, že se to téma nesetkává s pochopením, jen mám prostě důvodnou obavu, že takové řeči můžou některé vyděsit, a proto se s tím až tak moc nešířím. Nemusí se všechno všude vykládat.

 

Dobře, tak to nebudeme s vesmírem přehánět a pojďme teď na to vitariánství. V současné době je tak trochu hitem. Připomeň, kde se vzal jeho původ? Kdy se poprvé v novodobé historii objevil tento fenomén?

V novodobé historii se to objevilo v USA, kolem sedmdesátých let. Ovšem jako stravovací styl to získalo větší pozornost v druhé polovině osmdesátek u skupiny nadšenců v Německu, z nichž někteří, dnes už „oldschooleři“, se propagaci tohoto stylu věnují dodnes. Se spoustou z nich se znám osobně, je jim dnes kolem 50-60ti let, a stále jsou na scéně 🙂

 

A stále při životě a ve zdraví – to jsou krásné hmatatelné důkazy, že živá strava bude asi fakt prospěšná. No a kdy a jak si se poprvé s živou stravou setkala ty?

V roce 2004 v Americe, byla jsem tam navštívit svou sestru, která tam žije, a tam si mě to našlo. Tehdy jsem dostala k přečtení tlustou knihu Sunfood Diet od Davida Wolfa, během jejího čtení jsem se stala vitariánem přes noc, a na 100%. To se sice během času trochu změnilo, zmírnilo a vyvinulo, ale pořád to považuji za to nejlepší, co může být (pokud se to dělá správně).

 

Pokud se to dělá správě? To je trochu ošemetná formulace. Co si za ní představit?

Dá se to dělat všelijak, ale ne všechno raw je vždycky to nejzdravější. A zároveň platí, že ne všechno neraw je škodlivé (jak se u ortodoxních traduje). Ale v tu chvíli je opravdu potřeba tomu trochu rozumět a zároveň se co nejvíce napojit na své tělo. Raw se dá dělat i špatně, a to ve chvíli kdy je dotyčný přesvědčen, že vše co je raw, je ok bez ohledu na obsah, kvalitu a množství. To pak obvykle znamená přejídání se raw gurmet laskominami s vysokým obsahem ořechů a olejů, neboli s vysokým obsahem tuku a soli, a to nevede k ničemu pozitivnímu. Taková strava může mít i vyšší obsah tuku než BigMac, a to rozhodně není zdravé. Navíc, ne vše co je označeno jako raw, tím skutečně je, to je v dnešní době smutnou realitou, „rádoby“ raw strava připravená z neraw surovin je pak úplně bezcenná, ba škodlivá. Nejprospěšnější je strava založená na vysokém podílu ovoce a hlavně čerstvé listové zeleniny, ideálně bez oleje a bez soli, s minimem oříšků či semínek a ostatních tučných potravin. Pokud se někdo stravuje tzv. High-fat raw, tak zdravotní benefity téhle stravy nejspíš nepozná, a v ten moment je i lepší strava která je ne-raw, ale low-fat vegan (brambory, rýže, quinoa, vařená zelenina, fazole), pokud obsahuje dostatečné množství čerstvého ovoce a zeleniny pro přísun minerálů, enzymů a vitamínů. Nicméně tohle je bod, kde udělá řada vitariánů v začátcích chybu – neví, jak se zasytit a tak to řeší jídly s vysokým obsahem tuků z olejnatin (které právě často navíc ani nejsou v té skutečné raw kvalitě). Vysokotučná strava obvykle nevede ke zlepšení zdravotního stavu (neb to je často impulzem pro změnu stravování), ba naopak, a konečným důsledkem bývá obvykle konec dalšího vitariánského příběhu.

 

 

 

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/10

 

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

 

 

O autorovi

Petra Kruntorádová

Petra Kruntorádová

Majitelka hlavy, kterou proběhl nápad na založení Pravého domácího časopisu. S toutéž hlavou Petra v předchozích dvaceti letech moderovala na různých rádiích i televizích a všelijak se potulovala světem médií. Dnes má s manželem a tátou rodinné vydavatelství a baví ji učit se od všech inspirativních osob, které se točí kolem Pravého domácího časopisu.

Dlouhé info

Zanechat komentář